nalezna člověk, skrývá, a radostí naplněn jsa pro něj, odchází a prodává všecko, což má, a koupí pole to. 45 Opět podobno jest království nebeské člověku kupci, hledajícímu pěkných perel. 46 Kterýž když nalezl jednu velmi drahou perlu, odšed, prodal všecko, což měl, a koupil ji. 47 Opět podobno jest království nebeské vrši puštěné do moře, a ze všelikého plodu shromažďující. 48 Kteroužto, když naplněna byla, vytáhše na břeh a sedíce, vybírali, což dobrého bylo, do nádob, a což bylo zlého, preč zamítali. 49 Takť bude při skonání světa. Vyjdou andělé, a oddělí zlé z prostředku spravedlivých, 50 A uvrhou je do peci ohnivé. Tamť bude pláč a škřipení zubů. 51 Dí jim Ježíš: Srozuměli-li jste tomuto všemu? Řekli jemu: I ovšem, Pane. 52 On pak řekl jim: Protož každý učitel umělý v království nebeském podobný jest člověku hospodáři, kterýž vynáší z pokladu svého nové i staré věci. 53 I stalo se, když dokonal Ježíš podobenství ta, bral se odtud. 54 A přišed do vlasti své, učil je v škole jejich, tak že se velmi divili, a říkali: Odkud má tento moudrost tuto a moc? 55 Zdaliž tento není syn tesařův? Zdaliž matka jeho neslove Maria, a bratří jeho Jakub a Jozes a Šimon a Judas? 56 A sestry jeho zdaliž všecky u nás nejsou? Odkudž tedy má tyto všecky věci? 57 I zhoršili se na něm. Ježíš pak řekl jim: Neníť prorok beze cti, než v své vlasti a v domě svém. 58 I neučinil tu mnoho divů pro nevěru jejich.
Kapitola XIV.
1 V tom čase uslyšel Heródes čtvrták pověst o Ježíšovi. 2 I řekl služebníkům svým: To jest Jan Křtitel. Onť jest vstal z mrtvých, a protož se divové dějí skrze něho. 3 Nebo jav Heródes Jana, svázal jej byl a dal do žaláře, pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého. 4 Nebo byl řekl jemu Jan: Nesluší tobě míti jí. 5 A chtěv zabiti jej, bál se lidu; nebo za proroka jej měli. 6 Když pak slaven byl den narození Heródesova, tancovala dcera Herodiady u prostřed, i zalíbila se Heródesovi. 7 Pročež s přísahou zaslíbil jí dáti, zač by ho jen požádala. 8 A ona jsuci prvé navedena od mateře své, řekla: Dej mi zde na mise hlavu Jana Křtitele. 9 I zarmoutil se král, ale pro přísahu a pro ty, kteříž spolu s ním stolili, rozkázal dáti. 10 A poslav kata, sťal Jana v žaláři. 11 I přinesena jest hlava jeho na mise, a dána té děvečce. I nesla mateři své. 12 A přišedše učedlníci jeho, vzali tělo a pochovali je; a šedše, pověděli Ježíšovi. 13 To uslyšev Ježíš, plavil se odtud na lodičce na místo pusté soukromí. Což uslyševše zástupové, šli za ním pěšky z měst. 14 A vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý. I slitovalo mu se jich, a uzdravoval nemocné jejich. 15 A když bylo k večerou, přistoupili k němu učedlníci jeho, řkouce: Pusté jest místo toto, a čas již pominul. Propusť zástupy, ať jdouce do městeček, nakoupí sobě pokrmů. 16 Ježíš pak řekl jim: Není jim potřebí odcházeti, dejte vy jim jísti. 17 A oni řkou jemu: Nemáme zde, než pět chlebů a dvě rybě. 18 On pak dí jim: Přinestež mi je sem. 19 A rozkázav zástupu posaditi se na trávě, a vzav těch pět chlebů a dvě rybě, vzhléd v nebe, požehnal, a lámaje, dával učedlníkům ty chleby, a učedlníci zástupům. 20 I jedli všickni a nasyceni jsou. I sebrali, což zbylo drobtů, dvanácte košů plných. 21 Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo pěti tisíců mužů, kromě žen a dětí.
