Stránka:Bible kralická (1918).pdf/818

nesrozumíte; a hledíce, hleděti budete, a nepoznáte. ¹⁵ Nebo ztučnělo srdce lidu tohoto, a ušima těžce slyšeli, a oči své zamhouřili, aby někdy neviděli očima, a ušima neslyšeli, a srdcem nesrozuměli, a neobrátili se, abych jich neuzdravil. ¹⁶ Ale oči vaše blahoslavené, že vidí, i uši vaše, že slyší. ¹⁷ Amen zajisté pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví žádali viděti to, co vidíte, ale neviděli, a slyšeti to, což slyšíte, ale neslyšeli. ¹⁸ Vy tedy slyšte podobenství rozsevače. ¹⁹ Každý, kdož slyší slovo o tom království a nerozumí, přichází ten zlý a uchvacuje to, což jest vsáto v srdce jeho. To jest ten, kterýž podlé cesty vsát jest. ²⁰ V skalnatou pak zemi vsátý jest ten, kterýž slyší slovo, a hned je s radostí přijímá. ²¹ Než nemá v sobě kořene, ale jest časný, a když přichází ssoužení neb protivenství pro slovo, hned se horší. ²² Mezi trní pak vsátý jest ten, kterýž slyší slovo, ale pečování tohoto světa a oklamání zboží udušuje slovo, i bývá bez užitku. ²³ V dobrou pak zemi vsátý ten jest, kterýž slyší slovo a rozumí, totiž kterýž užitek nese. Neseť pak někdo stý, a jiný šedesátý, jiný pak třidcátý. ²⁴ Jiné podobenství předložil jim, řka: Podobno jest království nebeské člověku, rozsívajícímu dobré semeno na poli svém. ²⁵ Když pak lidé zesnuli, přišel nepřítel jeho, a nasál koukole mezi pšenici, a odšel. ²⁶ A když zrostla bylina a užitek přinesla, tedy ukázal se i koukol. ²⁷ I přistoupivše služebníci hospodáře toho, řekli jemu: Pane, zdaližs dobrého semene nenasál na poli svém? Kde že se pak vzal koukol? ²⁸ A on řekl jim: Nepřítel člověk to učinil. Služebníci pak řekli mu: Chceš-liž tedy, ať jdeme a vytrháme jej? ²⁹ On pak odpověděl: Nikoli, abyste trhajíce koukol, spolu s ním nevytrhali pšenice. ³⁰ Nechte ať obé spolu roste až do žně. A v čas žně dím žencům: Vytrhejte nejprv koukol a svažte jej v snopky k spálení, ale pšenici shromažďte do stodoly mé. ³¹ Jiné podobenství předložil jim, řka: Podobno jest království nebeské zrnu horčičnému, kteréž vzav člověk, vsál na poli svém. ³² Kteréžto zajisté nejmenší jest mezi všemi semeny, když pak zroste, větší jest nežli jiné byliny, a bývá strom, tak že ptáci nebeští přiletíce, hnízda sobě dělají na ratolestech jeho. ³³ Jiné podobenství mluvil jim: Podobno jest království nebeské kvasu, kterýž vzavši žena, zadělala ve třech měřicích mouky, až by zkysalo všecko. ³⁴ Toto všecko mluvil Ježíš v podobenstvích k zástupům, a bez podobenství nemluvil jim, ³⁵ Aby se naplnilo povědění skrze proroka, řkoucího: Otevru v podobenstvích ústa svá, vypravovati budu skryté věci od založení světa. ³⁶ Tedy propustiv zástupy, šel domů Ježíš. I přistoupili k němu učedlníci jeho, řkouce: Vylož nám podobenství o koukoli toho pole. ³⁷ On pak odpovídaje, řekl jim: Rozsevač dobrého semene jest Syn člověka. ³⁸ A pole jest tento svět, dobré pak símě jsou synové království, ale koukol jsou synové toho zlostníka. ³⁹ A nepřítel, kterýž jej rozsívá, jestiť ďábel, žeň pak jest skonání světa, a ženci jsou andělé. ⁴⁰ Protož jakož vybrán bývá koukol a ohněm spálen, takť bude při skonání tohoto světa. ⁴¹ Pošle Syn člověka anděly své, i vyberouť z království jeho všecka pohoršení, i ty, kteříž činí nepravost, ⁴² A uvrhouť je do peci ohnivé. Tamť bude pláč a škřipení zubů. ⁴³ A tehdážť spravedliví stkvíti se budou jako slunce v království Otce svého. Kdo má uši k slyšení, slyš. ⁴⁴ Opět podobno jest království nebeské pokladu skrytému v poli, kterýž