Otec, aniž Otce kdo zná, jediné Syn, a komuž by chtěl Syn zjeviti. 28 Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám. 29 Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem svým. 30 Jho mé zajisté jestiť rozkošné, a břímě mé lehké.
Kapitola XII.
1 V ten čas šel Ježíš v sobotu skrze obilí, učedlníci pak jeho lační jsouce, počali vymínati klasy a jísti. 2 Farizeové pak spatřivše to, řekli jemu: Hle, učedlníci tvoji činí, čehož nesluší činiti v sobotu. 3 On pak řekl jim: Co jste nečtli, co učinil David, když lačněl, on i ti, kteříž s ním byli? 4 Kterak všel do domu Božího a chleby posvátné jedl, kterýchž jemu neslušelo jísti, ani těm, kteříž s ním byli, než toliko samým kněžím? 5 Aneb zdali jste nečtli v zákoně, že kněží v sobotu v chrámě sobotu ruší, a jsou bez hříchu? 6 Ale pravímť vám, že větší jest tuto nežli chrám. 7 Než kdybyste věděli, co jest to: Milosrdenství chci a ne oběti, nepotupovali byste nevinných. 8 Syn zajisté člověka jest pánem i soboty. 9 A odšed odtud, přišel do školy jejich. 10 A aj, byl tu člověk, maje ruku uschlou. I tázali se ho, řkouce: Sluší-li v sobotu uzdravovati? aby jej obžalovali. 11 On pak dí jim: Který z vás bude člověk, ješto by měl ovci jednu, a kdyby ta upadla do jámy v sobotu, i zdaliž nedosáhne jí a nevytáhne? 12 A čím lepší jest člověk než ovce? A protož slušíť v sobotu dobře činiti. 13 Tedy řekl člověku tomu: Vztáhni tu ruku svou. I vztáhl, a přivedena jest k zdraví jako druhá. 14 Farizeové pak vyšedše, drželi radu proti němu, kterak by jej zahladili. 15 A věděv to Ježíš, šel odtud. I šli za ním zástupové mnozí, a uzdravil je všecky. 16 A s pohrůžkou přikázal jim, aby ho nezjevovali, 17 Aby se naplnilo povědění skrze Izaiáše proroka, řkoucího: 18 Aj, služebník ten můj, kteréhož jsem vyvolil, ten milý můj, v němž se dobře zalíbilo duši mé. Položím Ducha svého na něj, a soud národům zvěstovati bude. 19 Nebude se vaditi, ani křičeti, aniž kdo na ulicích uslyší hlas jeho. 20 Třtiny nalomené nedolomí, a lnu kouřícího se neuhasí, až i vypoví soud k vítězství. 21 A ve jménu jeho národové doufati budou. 22 Tehdy přiveden k němu ďábelstvím posedlý, slepý a němý. I uzdravil jej, tak že ten slepý a němý i mluvil i viděl. 23 I děsili se všickni zástupové a pravili: Není-liž tento ten Syn Davidův? 24 Ale farizeové to uslyševše, řekli: Tento nevymítá ďáblů než skrze Belzebuba, kníže ďábelské. 25 Ježíš pak znaje myšlení jejich, dí jim: Každé království rozdělené samo proti sobě spustne, a každé město neb dům proti sobě rozdělený nestane. 26 A jestližeť satan satana vymítá, proti sobě rozdělen jest. Kterak tedy stane království jeho? 27 A vymítám-liť já ďábly skrze Belzebuba, synové vaši skrze koho vymítají? Protož oni soudcové vaši budou. 28 Pakliť já Duchem Božím ďábly vymítám, přišloť jest jistě mezi vás království Boží. 29 Aneb kterak kdo může do domu silného vjíti a jeho nádobí pobrati, leč by prvé svázal toho silného, a teprv by dům jeho obloupiti mohl? 30 Kdož není se mnou, proti mně jest; a kdo neshromažďuje se mnou, rozptylujeť. 31 Protož pravím vám: Všeliký hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale
