2 Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu. 3 Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den. 4 Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a [3. 1] polámal kosti mé. 5 Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí. 6 Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli. 7 Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj. 8 A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou. 9 Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl. 10 Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších. 11 Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý. 12 Natáhl [3. 2] lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám. 13 Postřelil ledví má střelami toulu svého. 14 Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den. 15 Sytí mne hořkostmi, [3. 3] opojuje mne pelynkem. 16 Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela. 17 Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí, 18 A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu. 19 A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč, 20 Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně. 21 A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám), 22 Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme [3. 4] do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho, 23 Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá. 24 Díl [3. 5] můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm. 25 Dobrý [3. 6] jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá. 26 Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo. 27 Dobré [3. 7] jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého, 28 Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo, 29 Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje, 30 Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou. 31 Neboť nezamítá Pán na věčnost; 32 Nýbrž [3. 8] ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého. 33 Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských. 34 Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi, 35 Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího, 36 Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje. 37 Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal? 38 Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré? 39 Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své? 40 Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu. 41 Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe. 42 Myť [3. 9] jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš. 43 Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ. 44 Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba. 45 Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto. 46 Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši. 47 Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření. 48 Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého. 49 Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení, 50 Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe. 51 Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého. 52 Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny. 53 Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
Stránka:Bible kralická (1918).pdf/695
Tato stránka nebyla zkontrolována
