14 Ruce jeho prstenové zlatí, vysazení kamením drahým jako postavcem modrým; břicho jeho stkvělost slonové kosti zafiry obložené. 15 Hnátové jeho sloupové mramoroví, na podstavcích zlata nejčistšího založení; oblíčej jeho jako Libán, výborný jako cedrové. 16 Ústa jeho přesladká, a všecken jest přežádostivý. Takovýť jest milý můj, takový jest přítel můj, ó dcery Jeruzalémské. 17 Kamže odšel milý tvůj, ó nejkrásnější z žen? Kam se obrátil milý tvůj? A hledati ho budeme s tebou.
Kapitola VI.
Církev svým družičkám s radostí vypravuje o příchodu chotě svého; 2. těší se účastnosti jeho. 3. On také okrasy její vypravuje, 8. ji svou jedinkou a nejmilejší i jiným ku podivení býti svědčí, 10. s kterýmiž ona milostně i potřebně rozmlouvá.
1 Milý můj sstoupil do zahrady své, k záhonkům věci vonných, aby pásl v zahradách, a aby zbíral lilium. 2 Já jsem milého mého, a milý můj jest můj, kterýž pase mezi lilium. 3 Krásná [1] jsi, přítelkyně má, jako Tersa, pěkná jako Jeruzalém, hrozná jako vojsko s praporci. 4 Odvrať oči své od patření na mne, nebo ony mne posilují. [2] Vlasy tvé jsou jako stáda koz, kteréž vídati v Galád. 5 Zubové [3] tvoji jsou podobní stádu ovcí, když vycházejí z kupadla, z nichž každá mívá po dvém, a mezi nimiž není žádné neplodné. 6 Jako [4] kus jablka zrnatého židoviny tvé mezi kadeři tvými. 7 Šedesáte jest královen, a osmdesáte ženin, a mladic bez počtu; 8 Jediná jest však [5] má holubice, má upřímá, jedinká při matce své, nepoškvrněná při své rodičce. Spatřivše ji dcery, blahoslavily ji, královny a ženiny chválily ji, řkouce: 9 Která jest to, [6] kterouž viděti jako dennici, krásná jako měsíc, čistá jako slunce, [7] hrozná jako vojsko s praporci? 10 Do zahrady vypravené sstoupila jsem, abych spatřila ovoce údolí, abych viděla, kvete-li vinný kmen, a pučí-li se jabloně zrnaté. 11 Nezvěděla jsem, a žádost má ponukla mne na vůz přednějších z lidu mého. 12 Navrať se, navrať, ó Sulamitská, navrať se, navrať, ať na tě patříme. Co uzříte na Sulamitské? Jako zástup vojenský.
Kapitola VII.
Kristus ženich opět tuto choti své krám a ušlechtilost vychvaluje. 10. Naproti tomu ona těší se z jeho účastnosti, 11. a rozkoší s ním zde i věčně požívati žádá.
1 Jak jsou krásné [1] nohy tvé v střevících, dcero knížecí! Okolek bedr tvých jako zápony, dílo ruku výborného řemeslníka. 2 Pupek tvůj koflík okrouhlý, ne bez nápoje; břicho tvé jako stoh pšenice obrostlý kvítím. 3 Oba tvé prsy jako dvé [2] telátek bliženců srních. 4 Hrdlo [red 1] tvé jako věže z kostí slonových, oči tvé rybníci v Ezebon podlé brány Batrabbim, nos tvůj věže Libánská patřící k Damašku. 5 Hlava tvá na tobě jako Karmel, a vlasy hlavy tvé jako šarlat; i král přivázán by byl na pavlačích. 6 Jak jsi [3] ty krásná, a jak utěšená, ó milosti přerozkošná! 7 Ta postava tvá podobna jest palmě, a prsy tvé [4] hroznům. 8 Řekl jsem: Vstoupím na palmu, dosáhnu vrchů jejích. Nechažť tedy jsou prsy tvé jako hroznové vinného kmene, a vůně chřípí tvých jako jablek vonných. 9 Ústa tvá jako víno výborné, milá pro upřímnost, působící, aby i těch, jenž spí, rtové mluvili. 10 Já jsem [5] milého svého, a ke mně jest žádost jeho. 11 Poď, milý můj, vyjděme na pole, přenocujme ve vsech. 12 Ráno přivstaneme, na vinice pohledíme, kvete-li vinný kmen, již-li se ukázal začátek hroznů, kvetou-li jablka zrnatá, a tuť dám tobě milosti své. 13 Pěkná jablečka vydala [6] vůni, a na dveřech našich všecky rozkoše nové [7] i staré, milý můj, zachovala jsem tobě.
Kapitola VIII.
Církev stará Izraelská touží po příchodu Krista v těle, a svou uctivost i lásky vroucnost ukazuje, 8. za pohany se přimlouvá, 9. na to odpověď příjemnou ode Pána slyší, 14. až i posledního příští jeho k dokonalému jí oslavení snažně žádá.
1 Ó bys byl jako bratr můj požívající prsí matky mé, abych tě naleznuc vně, políbila, a nebyla zahanbena.
Redakční poznámky
Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.
- ↑ Zde je v biblickém textu označeno místo pro referenci, její text ale chybí.
