18 Lepší jest moudrost než nástrojové váleční, ale nemoudrý jeden kazí mnoho dobrého.
Kapitola X.
Co o nemoudrém navrhl vysvětliv, 4. učí pokoře, kteráž k vrchnostem prokazována býti má; 13. škodu zlé správy v světě, užitek pak dobré předkládaje, 17. dobře o vrchnosti smysliti učí.
1 Muchy mrtvé nasmrazují a nakažují mast apatekářskou; tak pro moudrost a slávu vzácného maličko bláznovství zohyžďuje. 2 Srdce moudrého jest po pravici jeho, ale srdce blázna po levici jeho. 3 I tehdáž, když blázen cestou jde, srdce jeho nedostatek trpí; nebo všechněm znáti dává, že blázen jest. 4 Jestliže by duch toho, jenž panuje, povstal proti tobě, [1] neopouštěj místa svého; nebo krotkost přítrž činí hříchům velikým. 5 Jest zlá věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, totiž neprozřetelnost, kteráž pochází od vrchnosti, 6 Že blázen postaven bývá v důstojnosti veliké, a bohatí že v nízkosti sedávají. 7 Viděl jsem služebníky na koních, knížata pak, ana chodí pěšky jako služebníci. 8 Kdo [2] kopá jámu, upadá do ní; a kdo boří plot, ušťkne jej had. 9 Kdo přenáší kamení, urazí se jím; a kdo štípá dříví, nebezpečenství bude míti od něho. 10 Jestliže se ztupí železo, a nenabrousí-li ostří jeho, tedy síly přičiniti musí; ale mnohem lépe může to spraviti moudrost. 11 Ušťkne-li had, než by zaklet byl, nic neprospějí slova zaklinače. 12 Slova úst moudrého jsou příjemná, ale rtové blázna sehlcují jej. 13 Počátek slov úst jeho jest nemoudrost, a ostatek mluvení jeho pouhé bláznovství. 14 Nebo blázen mnoho mluví, ješto neví [3] člověk ten, co budoucího jest. To zajisté, co bude po něm, [4] kdo mu oznámí? 15 Práce bláznů k ustání je přivodí, nebo neumí ani do města trefiti. 16 Běda tobě, země, když [5] král tvůj dítě jest, a knížata tvá ráno hodují. 17 Blahoslavená jsi ty země, když král tvůj jest syn šlechetných, a knížata tvá, když čas jest, jídají pro posilnění, a ne pro opilství. 18 Ano pro lenost schází krov, a pro opuštění rukou kapává do domu. 19 Pro obveselení strojívají hody, a víno [6] obveseluje život, peníze pak ke všemu dopomáhají. 20 Ani [7] sám u sebe králi nezlořeč, ani v skrýších pokoje svého nezlořeč mocnějšímu; nebo pták nebeský donesl by hlas ten, a to, což křídla má, vyjevilo by řeč tvou.
- ↑ Žalm.37,1. Přísl.24,19.
- ↑ Žalm.7,16. Přísl.26,27.
- ↑ k.8,7.
- ↑ k.6,12.
- ↑ Izai.3,4.
- ↑ Soud.9,13.
- ↑ 2 Mojž.22,23. Skutk.23,5.
Kapitola XI.
K milosrdným skutkům 6. a k věřné práci v dobrém napomenuv, 7. i nedokonalost zdejšího veselí ukázav kazatel, 9. ku pamatování na soud poslední a ku polepšení života slouží.
1 Pouštěj chléb svůj po vodě, nebo po mnohých dnech najdeš jej. 2 Dej částku sedmi aneb i osmi, nebo nevíš, co zlého bude na zemi. 3 Když se naplňují oblakové, déšť na zem vydávají; a když padá dřevo na poledne aneb na půlnoci, na kteréž místo padá to dřevo, tu zůstává. 4 Kdo šetří větru, nebude síti; a kdo hledí na husté oblaky, nebude žíti. 5 Jakož ty [1] nevíš, která jest cesta větru, a jak rostou kosti v životě těhotné, tak neznáš díla Božího, kterýž činí všecko. 6 Hned z jitra rozsívej símě své, a u večer nedávej odpočinutí ruce své; nebo ty nevíš, co jest lepšího, to-li či ono, čili obé jednostejně dobré jest. 7 Příjemnéť [2] jest zajisté světlo, a milá věc očima viděti slunce; 8 A však, by mnoho let živ jsa člověk, ve všech těch veselil by se, tedy rozpomenul-li by se na dny temnosti, jak jich mnoho bude, cožkoli přeběhlo, počte za marnost. 9 Radujž se tedy, mládenče, v mladosti své, a nechť tě obveseluje srdce tvé ve dnech mladosti tvé, a choď po cestách srdce svého, a podlé [3] žádosti očí svých, než věz, že tě s tím se vším přivede Bůh na soud. 10 Anobrž odejmi hněv od srdce svého, a odvrať zlost od těla svého; nebo dětinství a mladost jest marnost.
