první lepší byli nežli tito? Nebo bys se nemoudře na to vytazoval. 11 Dobrá jest moudrost s statkem, a velmi užitečná těm, kteříž vidí slunce; 12 Nebo v stínu moudrosti a v stínu stříbra odpočívají. A však přednější jest umění moudrosti, přináší život těm, kdož ji mají. 13 Hleď na skutky Boží. Nebo kdo může zpřímiti to, což on zkřivil? 14 V den dobrý užívej dobrých věcí, a v den zlý buď bedliv; nebo i to naproti onomu učinil Bůh z té příčiny, aby nenalezl člověk po něm ničeho. 15 Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své: Bývá [1] spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své. 16 Nebývej příliš [2] spravedlivý, aniž buď příliš moudrý. Proč máš na zkázu přicházeti? 17 Nebuď příliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proč máš umírati dříve času svého? 18 Dobréť jest, abys se onoho přídržel, a tohoto se nespouštěl; nebo kdo se bojí Boha, ujde všeho toho. 19 Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteříž jsou v městě. 20 Není [3] zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil. 21 Také ne ke všechněm slovům, kteráž mluví lidé, přikládej mysli své, poněvadž nemáš dbáti, by i služebník tvůj zlořečil tobě. 22 Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným. 23 Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne. 24 Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může? 25 Všecko [4] jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost. 26 I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat. 27 Pohleď, to jsem shledal, (praví kazatel,) jedno proti druhému stavěje, abych nalezl umění, 28 Čeho pak přesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl. 29 Obzvláštně pohleď i na to, což jsem nalezl: Že učinil Bůh člověka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozličných. 30 Kdo se může vrovnati moudrému, a kdo může vykládati všelikou věc?
Kapitola VIII.
Poddaných k vrchnostem povinnost, 6. lidskou věcí budoucích nepovědomost a mdlobu, 9. mocných nad mdlejšími ukrutnost, 11. ubezpečení se bezbožných ve zlém, 12. pobožných i nepobožných jistou odplatu, 16. a skutků Božích správy nevystižitelnost kazatel vypisuje.
1 Moudrost [1] člověka osvěcuje oblíčej jeho, a nestydatost tváři jeho proměňuje. 2 Jáť radím: Výpovědi královské ostříhej, a však podlé přísahy Boží. 3 Nepospíchej odjíti od tváři jeho, aniž trvej v zpouře; nebo cožť by koli chtěl, učinil by. 4 Nebo kde slovo královské, tu i moc jeho, a kdo dí jemu: Co děláš? 5 Kdo ostříhá přikázaní, nezví o ničem zlém. I čas i příčiny zná srdce moudrého. 6 Nebo všeliké [2] předsevzetí má čas a příčiny. Ale i to neštěstí veliké člověka se přídrží, 7 Že neví, co budoucího jest. Nebo jak se stane, kdo mu oznámí? 8 Není člověka, kterýž by moci měl nad životem, aby zadržel duši, aniž má moc nade dnem smrti; nemá ani braně v tom boji, aniž vysvobodí bezbožnost bezbožného. 9 Ve všem tom viděl jsem, přiloživ mysl svou ke všemu tomu, co se děje pod sluncem, že časem panuje člověk nad člověkem k jeho zlému. 10 A tehdáž viděl jsem bezbožné pohřbené, že se zase navrátili, ale kteříž z místa svatého odešli, v zapomenutí dáni jsou v městě tom, v kterémž dobře činili. I to také jest marnost. 11 Nebo že ne i hned ortel dochází pro skutek zlý, protož vroucí jest k tomu srdce synů lidských, aby činili zlé věci. 12 A ačkoli hříšník činí zle na stokrát, a vždy se mu odkládá, já však vím, že dobře bude bojícím se Boha, kteříž se bojí oblíčeje jeho.
