upřímnosti své, než převrácený na kterékoli cestě, ačkoli jest bohatý. 7 Kdo ostříhá zákona, jest [1] syn rozumný; kdož pak s žráči tovaryší, hanbu činí otci svému. 8 Kdo rozmnožuje statek svůj [2] lichvou a úrokem, shromažďuje tomu, kdož by jej z milosti chudým rozděloval. 9 Kdo [3] odvrací ucho své, aby neslyšel zákona, i modlitba jeho jest ohavností. 10 Kdo zavodí upřímé na cestu zlou, do jámy své sám vpadne, ale upřímí dědičně obdrží dobré. 11 Moudrý jest u sebe sám muž bohatý, ale chudý rozumný vystihá jej. 12 Když plésají spravedliví, velmi to pěkně sluší; ale když povstávají bezbožní, vyhledáván bývá člověk. 13 Kdo přikrývá [4] přestoupení svá, nepovede se jemu šťastně; ale kdož je vyznává a opouští, milosrdenství důjde. 14 Blahoslavený člověk, kterýž se strachuje vždycky; ale kdož zatvrzuje srdce své, upadne ve zlé. 15 Lev řvoucí a nedvěd hladovitý jest panovník bezbožný nad lidem nuzným. 16 Kníže bez rozumu bývá veliký dráč, ale kdož v nenávisti má [5] mrzký zisk, prodlí dnů. 17 Člověka, kterýž násilí činí krvi lidské, ani nad jamou, když utíká, žádný ho nezadrží. 18 Kdo chodí upřímě, zachován bude, převrácený pak na [6] kterékoli cestě padne pojednou. 19 Kdo [7] dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož [8] následuje zahalečů, nasycen bývá chudobou. 20 Muž [9] věrný přispoří požehnání, ale kdož chvátá zbohatnouti, nebývá bez viny. 21 Přijímati [10] osobu není dobré; nebo mnohý pro kus chleba neprávě činí. 22 Člověk závistivý chvátá k statku, nic nevěda, že nouze na něj přijde. 23 Kdo [11] domlouvá člověku, potom spíše milost nalézá nežli ten, kterýž lahodí jazykem. 24 Kdo [12] loupí otce svého a matku svou, a říká, že to není žádný hřích, tovaryš jest vražedlníka. 25 Vysokomyslný vzbuzuje svár, ale kdo doufá v Hospodina, hojnost míti bude. 26 Kdo doufá v srdce své, blázen jest; ale kdož chodí moudře, pomůže sobě. 27 Kdo dává chudému, nebude míti žádného nedostatku; kdož pak zakrývá oči své, bude míti množství zlořečení. 28 Když [13] povstávají bezbožní, skrývá se člověk; ale když hynou, rozmnožují se spravedliví.
- ↑ Žalm.111,10.
- ↑ 3 Mojž.25,35 násl.
- ↑ k.21,13. Jan.9,31.
- ↑ Žalm.32,3. 1 Jan.1,8.9.
- ↑ Žalm.15,5.
- ↑ v.6.
- ↑ k.12,11.
- ↑ k.24,34.
- ↑ k.13,11.
- ↑ k.24,23.
- ↑ k.25,12.
- ↑ Mat.15,5.
- ↑ v.12. k.29,2.
k.19,1.
Kapitola XXIX.
1 Člověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství. 2 Když se množí [1] spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá [2] lid. 3 Muž, kterýž [3] miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale [4] kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek. 4 Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž [5] béře dary, boří ji. 5 Člověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho. 6 Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se. 7 Spravedlivý [6] vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění. 8 Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv. 9 Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď [7] že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje. 10 Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho. 11 Všecken duch svůj [8] vypouští blázen, ale [9] moudrý na potom zdržuje jej. 12 Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní. 13 Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin. 14 Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen. 15 Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou. 16 Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a [10] však spravedliví spatřují pád jejich.
