něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá. 19 Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš. 20 Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl. 21 Mnozí [1] úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí. 22 Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý. 23 Bázeň [2] Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá. 24 Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne. 25 Ubí [3] posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění. 26 Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku. 27 Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje. 28 Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost. 29 Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.
Kapitola XX.
1 Víno [1] činí posměvače, a nápoj opojný nepokojného; pročež každý, kdož se kochá v něm, nebývá moudrý. 2 Hrůza [2] královská jako řvání mladého lva; kdož ho rozhněvá, hřeší proti životu svému. 3 Přestati od sváru jest to každému ku poctivosti, ale kdožkoli se do nich zapletá, blázen jest. 4 Lenoch [3] neoře pro zimu, pročež žebrati bude ve žni, ale nadarmo. 5 Rada v srdci muže voda [4] hluboká, muž však rozumný dosáhne jí. 6 Větší díl lidí honosí se účinností svou, ale v pravdě takového kdo nalezne? 7 Spravedlivý ustavičně chodí v upřímnosti své; blažení [5] synové jeho po něm. 8 Král sedě na soudné stolici, rozhání očima svýma všecko zlé. 9 Kdo [6] může říci: Očistil jsem srdce své? Čist jsem od hříchu svého? 10 Závaží rozdílná a míra rozdílná, obé to ohavností jest Hospodinu. 11 Po [7] skutcích svých poznáno bývá také i pachole, jest-li upřímé a pravé dílo jeho. 12 Ucho, [8] kteréž slyší, a oko, kteréž vidí, obé to učinil Hospodin. 13 Nemiluj snu, abys nezchudl, otevři oči své, a nasytíš se chlebem. 14 Zlé, zlé, říká ten, kdož kupuje, a odejda, tedy se chlubí. 15 Zlato a množství perel, a nejdražší klínot jsou rtové umělí. 16 Vezmi [9] roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a kdo za cizozemku, základ jeho. 17 Chutný jest někomu [10] chléb falše, ale potom ústa jeho pískem naplněna bývají. 18 Myšlení radou [11] upevňuj, a s opatrnou [12] radou veď boj. 19 Kdo [13] vynáší tajnost, chodí neupřímě, pročež k [14] lahodícímu rty svými nepřiměšuj se. 20 Kdo [15] zlořečí otci svému neb matce své, zhasne svíce jeho v temných mrákotách. 21 Dědictví rychle z počátku nabytému naposledy nebývá dobrořečeno, 22 Neříkej: [16] Odplatím se zlým; očekávej na Hospodina, a vysvobodí tě. 23 Ohavností jsou Hospodinu [17] závaží rozdílná, a váhy falešné neoblibuje. 24 Od Hospodina jsou [18] krokové muže, ale člověk jak vyrozumívá cestě jeho? 25 Osídlo jest člověku pohltiti věc posvěcenou, a po slibu zase toho vyhledávati. 26 Král moudrý rozptyluje bezbožné, a uvodí na ně pomstu. 27 Duše člověka jest svíce Hospodinova, kteráž zpytuje všecky vnitřnosti srdečné. 28 Milosrdenství a pravda ostříhají krále, [19] a milosrdenstvím podpírá se trůn jeho. 29 Ozdoba [20] mládenců jest síla jejich, a okrasa starců šediny. 30 Modřiny ran jsou [21] lékařství při zlém, a bití vnitřnostem života.
- ↑ k.31,4.
- ↑ k.19,12.
- ↑ k.18,9.
- ↑ k.18,4.
- ↑ Žalm.112,2.
- ↑ 1 Král.8,46. 2 Par.6,36. 1 Jan.1,8.
- ↑ k.22,6.
- ↑ Žalm.94,9.
- ↑ k.27,13.
- ↑ k.9,17.
- ↑ k.15,22.
- ↑ k.24,6.
- ↑ k.11,13.
- ↑ k.17,4.
- ↑ 2 Mojž.21,17. Mat.15,4.
- ↑ k.17,13. Řím.12,17. 1 Petr.3,9.
- ↑ 5 Mojž.25,13.14. Ezech.45,10.
- ↑ k.16,9. Žalm.37,23.
- ↑ k.16,12.
- ↑ 1 Jan.2,13.14.
- ↑ k.10,13.
Kapitola XXI.
1 Jako potůčkové vod jest srdce královo
