jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.
Job 13,5.
Kapitola XVIII.
1 Svémyslný hledá toho, což se jemu líbí, a ve všelijakou věc plete se. 2 Nezalibuje sobě blázen v rozumnosti, ale v tom, což zjevuje srdce jeho. 3 Když přijde bezbožný, přichází také pohrdání, a s lehkomyslným útržka. 4 Slova úst muže [1] vody hluboké, potok rozvodnilý pramen moudrosti. 5 Přijímati [2] osobu bezbožného není dobré, abys převrátil spravedlivého v soudu. 6 Rtové blázna směřují k svadě, a ústa jeho bití se domluví. 7 Ústa [3] blázna k setření jemu, a rtové jeho osídlem duši jeho. 8 Slova [4] utrhače jsou jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života. 9 Také ten, kdož jest [5] nedbalý v práci své, bratr jest mrhače. 10 Věže [6] pevná jest jméno Hospodinovo; k němu se uteče spravedlivý, a bude povýšen. 11 Zboží [7] bohatého jest město pevné jeho, a jako zed vysoká v mysli jeho. 12 Před [8] setřením vyvyšuje se srdce člověka, ale před povýšením bývá ponížení. 13 Kdož odpovídá něco, prvé než vyslyší, počítá se to za bláznovství jemu a za lehkost. 14 Duch muže snáší nemoc svou, ducha pak zkormouceného kdo snese? 15 Srdce rozumného dosahuje umění, a ucho moudrých hledá umění. 16 Dar člověka uprostranňuje jemu, a před oblíčej mocných přivodí jej. 17 Spravedlivý zdá se ten, kdož jest první v své při, ale když přichází bližní jeho, tedy stihá jej. 18 Los [9] pokojí svady, a mezi silnými rozeznává. 19 Bratr křivdou uražený tvrdší jest než město nedobyté, a svárové jsou jako závora u hradu. 20 Ovocem [10] úst jednoho každého nasyceno bývá břicho jeho, úrodou rtů svých nasycen bude. 21 Smrt [11] i život jest v moci jazyka, a ten, kdož jej miluje, bude jísti ovoce jeho. 22 Kdo nalezl manželku, nalezl věc dobrou, a navážil lásky od Hospodina. 23 Poníženě mluví chudý, ale bohatý odpovídá tvrdě. 24 Ten, kdož má přátely, má se míti přátelsky, poněvadž přítel bývá vlastnější než bratr.
- ↑ k.20,5.
- ↑ 2 Mojž.23,8.
- ↑ 2 Sam.1,16.
- ↑ Žalm.55,22. Jer.9,8.
- ↑ k.10,4.
- ↑ Žalm.61,4.
- ↑ k.10,15.
- ↑ k.11,2;15,33;16,18.
- ↑ k.16,33.
- ↑ k.12,14.
- ↑ k.21,23. Jak.3,5.
Kapitola XIX.
1 Lepší jest chudý, [1] jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen. 2 Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší. 3 Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho. 4 Statek [2] přidává přátel množství, ale chudý [3] od přítele svého odloučen bývá. 5 Svědek [4] falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče. 6 Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému. 7 Všickni bratří [5] chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich. 8 Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré. 9 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne. 10 Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval. 11 Rozum [6] člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění. 12 Prchlivost [7] královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu. 13 Trápení [8] otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá. 14 Dům a statek jest po rodičích, ale od [9] Hospodina manželka rozumná. 15 Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá [10] lačněti bude. 16 Ten, kdož [11] ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne. 17 Kdo [12] uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu. 18 Tresci [13] syna svého, dokudž jest o
