11 Peklo [1] i zatracení jest před Hospodinem, čím více srdce synů lidských? 12 Nemiluje posměvač toho, kterýž ho tresce, aniž k moudrým přistoupí. 13 Srdce [2] veselé obveseluje tvář, ale pro žalost srdce duch zkormoucen bývá. 14 Srdce rozumného hledá umění, ale ústa bláznů pasou se bláznovstvím. 15 Všickni dnové chudého zlí jsou, ale dobromyslného [3] hody ustavičné. 16 Lepší [4] jest maličko s bázní Hospodinovou než poklad veliký s nepokojem. 17 Lepší [5] jest krmě z zelí, kdež jest láska, nežli z krmného vola, kdež jest nenávist. 18 Muž hněvivý vzbuzuje sváry, ale zpozdilý k hněvu upokojuje svadu. 19 Cesta [6] lenivého jest jako plot z trní, ale stezka upřímých jest vydlážená. 20 Syn [7] moudrý obveseluje otce, bláznivý pak člověk pohrdá matkou svou. 21 Bláznovství jest veselím bláznu, ale člověk rozumný upřímo kráčeti směřuje. 22 Kdež není [8] rady, zmařena bývají usilování, ale množství rádců ostojí. 23 Vesel bývá člověk z odpovědi úst svých; nebo [9] slovo v čas příhodný ó jak jest dobré! 24 Cesta života [10] vysoko jest rozumnému proto, aby se uchýlil od pekla dole. 25 Dům pyšných vyvrací Hospodin, meze pak vdovy upevňuje. 26 Ohavností jsou Hospodinu [11] myšlení zlého, ale čistých řeči vzácné. 27 Kdož dychtí po lakomství, [12] kormoutí dům svůj; ale kdož [13] nenávidí darů, živ bude. 28 Srdce [14] spravedlivého přemyšluje, co má mluviti, ale ústa bezbožných vylévají všelijakou zlost. 29 Vzdálen jest Hospodin od bezbožných, ale modlitbu spravedlivých vyslýchá. 30 To, což se zraku naskýtá, obveseluje srdce; pověst [15] dobrá tukem naplňuje kosti. 31 Ucho, kteréž poslouchá trestání života, u prostřed moudrých bydliti bude. 32 Kdo se vyhýbá cvičení, zanedbává duše své; ale kdož přijímá [16] domlouvání, má rozum. 33 Bázeň [17] Hospodinova jest cvičení se moudrosti, a slávu [18] předchází ponížení.
- ↑ Job 26,6.
- ↑ k.17,22.
- ↑ 1 Tim.6,6.
- ↑ k.16,8. Žalm.37,18.
- ↑ k.17,1.
- ↑ k.24,330.31.
- ↑ k.10,1;17,25;19,13.26.
- ↑ k.11,14;20,18;24,6.
- ↑ k.25,11
- ↑ Kol.3,1.2.
- ↑ 1 Mojž.37,19.20.
- ↑ k.11,29.
- ↑ Žalm.15,5.
- ↑ v.14.
- ↑ k.22,1.
- ↑ Žalm.141,5.
- ↑ k.1,7. Žalm.111,10.
- ↑ Přísl.13,12.
Kapitola XVI.
1 Při člověku bývá [1] spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka. 2 Všecky [2] cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest. 3 Uval [3] na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá. 4 Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému. 5 Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty. 6 Milosrdenstvím [4] a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého. 7 Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu. 8 Lepší [5] jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých. 9 Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho. 10 Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho. 11 Váha a závaží [6] jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení. 12 Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo [7] spravedlností upevňován bývá trůn. 13 Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují. 14 Rozhněvání [8] královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je. 15 V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním. 16 Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než [9] zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra. 17 Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své.
