6 Spravedlnost upřímých vytrhuje je, ale přestupníci v zlosti zjímáni bývají. 7 Když umírá člověk bezbožný, hyne naděje, i očekávání rekovských činů mizí. 8 Spravedlivý z úzkosti bývá vysvobozen, bezbožný pak přichází na místo jeho. 9 Pokrytec ústy kazí bližního svého, ale spravedliví uměním vytrženi bývají. 10 Z štěstí [1] spravedlivých veselí se město, když pak hynou bezbožní, bývá prozpěvování. 11 Požehnáním spravedlivých zvýšeno bývá město, ústy pak bezbožných vyvráceno. 12 Pohrdá bližním svým blázen, ale muž rozumný mlčí. 13 Utrhač [2] toulaje se, pronáší tajnost, věrný pak člověk tají věc. 14 Kdež není dostatečné rady, padá lid, ale [3] spomožení jest ve množství rádců. 15 Velmi sobě škodí, kdož slibuje za cizího, [4] ješto ten, kdož nenávidí rukojemství, bezpečen jest. 16 Žena šlechetná má čest, a ukrutní mají zboží. 17 Člověk účinný dobře činí životu svému, ale ukrutný kormoutí tělo své. 18 Bezbožný dělá [5] dílo falešné, ale kdož [6] rozsívá spravedlnost, má mzdu jistou. 19 Tak spravedlivý rozsívá [7] k životu, a kdož následuje zlého, k smrti své. 20 Ohavností [8] jsou Hospodinu převrácení srdcem, ale ctného obcování líbí se jemu. 21 Zlý, [9] by sobě i na pomoc přivzal, neujde pomsty, símě pak spravedlivých uchází toho. 22 Zápona zlatá na pysku svině jest žena pěkná bez rozumu. 23 Žádost [10] spravedlivých jest toliko dobrých věcí, ale [11] očekávání bezbožných hněv. 24 Mnohý [12] rozdává štědře, a však přibývá mu více; jiný skoupě drží nad slušnost, ale k chudobě. 25 Člověk štědrý bývá bohatší, a kdož svlažuje, také sám bude zavlažen. 26 Kdo zadržuje obilí, zlořečí mu lid; ale požehnání na hlavě toho, kdož je prodává. 27 Kdo pilně hledá dobrého, nalézá přízeň; kdož pak hledá zlého, [13] potká jej. 28 Kdo doufá v bohatství své, ten spadne, ale [14] spravedliví jako ratolest zkvetnou. 29 Kdo kormoutí dům svůj, za dědictví bude míti vítr, a blázen sloužiti musí moudrému. 30 Ovoce spravedlivého [15] jest strom života, a kdož vyučuje duše, jest moudrý. 31 Aj, spravedlivému na zemi odplacováno bývá, čím [16] více bezbožnému a hříšníku?
- ↑ k.28,12.
- ↑ k.20,19.
- ↑ k.15,22.
- ↑ k.6,1.
- ↑ Žalm.37,20.
- ↑ Přísl.22,8.
- ↑ k.22,8. Gal.6,7.
- ↑ k.12,22. Žalm.5,7.
- ↑ k.16,5.
- ↑ k.10,24.28.
- ↑ Job 8,13.14.
- ↑ Žalm.112,5.9.
- ↑ Žalm.7,17.
- ↑ Žalm.52,10.
- ↑ k.3,18;15,4.
- ↑ 1Petr.4,18.
Kapitola XII.
1 Kdo miluje [1] cvičení, miluje umění; kdož pak nenávidí domlouvání, nemoudrý jest. 2 Dobrý nalézá lásku u Hospodina, ale muže nešlechetného potupí Bůh. 3 Nebývá trvánlivý člověk v bezbožnosti, kořen pak spravedlivých nepohne se. 4 Žena statečná [2] jest koruna muže svého, ale jako hnis v kostech jeho ta, kteráž k hanbě přivodí. 5 Myšlení spravedlivých jsou pravá, rady pak bezbožných lstivé. 6 Slova [3] bezbožných úklady činí krvi, ústa [4] pak spravedlivých vytrhují je. 7 Vyvráceni bývají bezbožní tak, aby jich nebylo, ale dům spravedlivých ostojí. 8 Podlé toho, jakž rozumný jest, chválen bývá muž, převráceného pak srdce bude v pohrdání. 9 Lepší jest nevzácný, kterýž má služebníka, nežli ten, kterýž sobě slavně počíná, a nemá chleba. 10 Pečuje spravedlivý o [5] život hovádka svého, srdce pak bezbožných ukrutné jest. 11 Kdo [6] dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož následuje zahalečů, blázen jest. 12 Žádostiv [7] jest bezbožný obrany proti zlému, ale kořen spravedlivých způsobuje ji. 13 Do přestoupení rtů zapletá se zlostník, ale spravedlivý vychází z ssoužení. 14 Z ovoce [8] úst každý nasycen bude dobrým, a odplatu za skutky člověka dá jemu Bůh.
