16 Kdo jest hloupý, uchyl se sem. A bláznivému říká: 17 Voda [1] kradená sladší jest, a chléb pokoutní chutnější. 18 Ale neví [2] hlupec, že mrtví jsou tam, a v hlubokém hrobě ti, kterýchž pozvala.
Summa kapitol následujících až do 29. tato jest: Vypsání moudrých i bláznů, skutků jejich i cíle.
Kapitola X.
1 Přísloví Šalomounova.
Syn [1] moudrý obveseluje otce, ale syn bláznivý [2] zámutkem jest matce své.
2 Neprospívají [3] pokladové bezbožně nabytí, ale spravedlnost vytrhuje od smrti.
3 Nedopustí lačněti Hospodin duši spravedlivého, statek pak bezbožných rozptýlí.
4 K nouzi přivodí ruka lstivá, ruka pak pracovitých zbohacuje.
5 Kdo shromažďuje v létě, [4] jest syn rozumný; kdož vyspává ve žni, jest syn, kterýž hanbu činí.
6 Požehnání jest nad hlavou spravedlivého, ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost.
7 Památka spravedlivého požehnaná, ale [5] jméno bezbožných smrdí.
8 Moudré [6] srdce přijímá přikázaní, ale blázen od rtů svých padne.
9 Kdo chodí [7] upřímě, chodí doufanlivě; kdož pak převrací cesty své, vyjeven bude.
10 Kdo [8] mhourá okem, uvodí nesnáz; a kdož jest bláznivých rtů, padne.
11 Pramen [9] života jsou ústa spravedlivého, ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost.
12 Nenávist vzbuzuje sváry, ale láska [10] přikrývá všecka přestoupení.
13 Ve rtech rozumného nalézá se moudrost, ale kyj na hřbetě blázna.
14 Moudří skrývají umění, úst pak blázna blízké jest setření.
15 Zboží bohatého jest město pevné jeho, ale nouze jest chudých setření.
16 Práce spravedlivého jest k životu, nábytek pak bezbožných jest k hříchu.
17 Stezkou [11] života jde, kdož přijímá trestání; ale kdož pohrdá [12] domlouváním, bloudí.
18 Kdož přikrývá nenávist rty lživými, i kdož uvodí v lehkost, ten blázen jest.
19 Mnohé mluvení nebývá bez hříchu, kdož pak zdržuje rty své, opatrný jest.
20 Stříbro výborné jest jazyk spravedlivého, ale srdce bezbožných za nic nestojí.
21 Rtové spravedlivého pasou mnohé, blázni pak pro bláznovství umírají.
22 Požehnání Hospodinovo zbohacuje, a [13] to beze všeho trápení.
23 Za žert jest bláznu činiti nešlechetnost, ale muž rozumný moudrosti se drží.
24 Čeho se bojí bezbožný, to přichází na něj; ale čehož žádají [14] spravedliví, dává Bůh.
25 Jakož pomíjí vichřice, tak nestane bezbožníka, spravedlivý pak jest základ stálý.
26 Jako ocet zubům, a jako dým očima, tak jest lenivý těm, kteříž jej posílají.
27 Bázeň [15] Hospodinova přidává dnů, léta pak bezbožných ukrácena bývají.
28 Očekávání spravedlivých jest potěšení, naděje pak bezbožných zahyne.
29 Silou jest [16] upřímému cesta Hospodinova, a strachem těm, kteříž činí nepravost.
30 Spravedlivý [17] na věky se nepohne, bezbožní pak nebudou bydliti v zemi.
31 Ústa [18] spravedlivého vynášejí moudrost, ale [19] jazyk převrácený vyťat bude.
32 Rtové spravedlivého znají, což jest Bohu libého, ústa pak bezbožných převrácené věci.
- ↑ k.15,20.
- ↑ k.17,25.
- ↑ k.11,4. Ezech.7,19.
- ↑ k.6,8.
- ↑ Žalm.9,6;34,17.
- ↑ Žalm.141,5.
- ↑ Žalm.24,3.4.
- ↑ k.6,13.
- ↑ Žalm.37,30.
- ↑ 1 Kor.13,4. 1 Petr.4,8.
- ↑ k.14,27.
- ↑ k.13,1.18.
- ↑ Žalm.127,2.
- ↑ Žalm.145,19.
- ↑ k.14,27;3,2. Žalm.128,4.
- ↑ Ozeáš.14,9.
- ↑ Žalm.112,6.
- ↑ Žalm.37,30.
- ↑ Žalm.63,12.
Kapitola XI.
1 Váha [1] falešná ohavností jest Hospodinu, ale závaží pravé líbí se jemu. 2 Za pýchou přichází zahanbení, ale při pokorných jest moudrost. 3 Sprostnost upřímých vodí je, převrácenost [2] pak přestupníků zatracuje je. 4 Neprospíváť [3] bohatství v den hněvu, ale spravedlnost vytrhuje z smrti. 5 Spravedlnost upřímého spravuje cestu jeho, ale pro bezbožnost svou padá bezbožný.
