5 Nohy její [1] sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují. 6 Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš. 7 Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých. 8 Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího, 9 Abys snad nedal jiným slávy své, a let [2] svých ukrutnému, 10 Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím. 11 I [3] řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou, 12 A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé, 13 A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého! 14 O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu. 15 Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého. 16 Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice. 17 Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou. 18 Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel [4] se z manželky mladosti své. 19 Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování [5] jejím kochej se ustavičně. 20 Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní, 21 Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží? 22 Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne. 23 Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
Kapitola VI.
Šalomoun vystřihá od rukojemství, 6. lenosti, 12. jiným škození. 20. Potom napomenuv dítek ku poslušenství rodičů, opět vystříhá od cizoložství.
1 Synu můj, slíbil-lis [1] za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své, 2 Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých. 3 Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého. 4 Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým. 5 Vydři se jako srna z ruky, [2] a jako pták z ruky čižebníka. 6 Jdi [3] k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti. 7 Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána, 8 Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou. 9 Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého? 10 Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel, 11 V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný. 12 Člověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst. 13 Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými. 14 Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá. 15 A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení. 16 Těchto [4] šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho: 17 Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou, 18 Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému, 19 Svědka [5] lživého, mluvícího lež, a toho, jenž [6] rozsívá různice mezi bratřími. 20 Ostříhejž, [7] synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své. 21 Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej. 22 Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude [8] s tebou rozmlouvati, 23 (Nebo přikázaní jest svíce, [9] a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující), 24 Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí. 25 Nežádejž [10] krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými. 26 Nebo [11] příčinou ženy cizoložné
