23 Tehdy choditi budeš bezpečně cestou svou, a v nohu svou neurazíš se. 24 Když [1] lehneš, nebudeš se strašiti, ale odpočívati budeš, a bude libý sen tvůj. 25 Nelekneš se strachu náhlého, ani zpuštění bezbožníků, když přijde. 26 Nebo Hospodin bude [2] doufání tvé, a ostříhati bude nohy tvé, abys nebyl lapen. 27 Nezadržuj dobrodiní potřebujícím, když s to býti můžeš, abys je činil. 28 Neříkej bližnímu svému: Odejdi, potom navrať se, a zítrať dám, maje to u sebe. 29 Neukládej proti bližnímu svému zlého, kterýž s tebou dověrně bydlí. 30 Nevaď se s člověkem bez příčiny, jestližeť neučinil zlého. 31 Nechtěj [3] záviděti muži dráči, aniž zvoluj které cesty jeho. 32 Nebo [4] ohavností jest Hospodinu převrácenec, ale s upřímými tajemství jeho. 33 Zlořečení [5] Hospodinovo jest v domě bezbožníka, ale příbytku spravedlivých žehná: 34 Poněvadž posměvačům on se posmívá, pokorným pak dává milost. 35 Slávu moudří dědičně obdrží, ale blázny hubí pohanění.
Kapitola IV.
Šalomoun zprvu předloženého učení příkladem svým potvrzuje, 8. a napomenuv k moudrosti, 14. od obecenství s bezbožnými ve zlém odvozuje.
1 Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost. 2 Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého. 3 Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své, 4 On vyučoval mne [1] a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš. 5 Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; [2] nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých. 6 Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj [3] ji, a zachová tě. 7 Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost. 8 Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; [4] poctí tě, když ji přijmeš. 9 Přidá [5] hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě. 10 Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého. 11 Cestě moudrosti učím tě, vedu [6] tě stezkami přímými. 12 Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se. 13 Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj. 14 Na [7] stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků. 15 Opusť [8] ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí. 16 Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí, 17 Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí. 18 Ale stezka spravedlivých jako světlo [9] jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne. 19 Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou. 20 Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého. 21 Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého. 22 Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich [10] lékařstvím. 23 Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život. 24 Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost [11] rtů vzdal od sebe. 25 Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou. 26 Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny. 27 Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.
- ↑ 3 Mojž.18,5. 1 Par.22,12 násl.
- ↑ k.3,1.
- ↑ k.8,17.21.
- ↑ 1 Sam.2,30.
- ↑ k.1,9.
- ↑ Žalm.27,11.
- ↑ Žalm.1,1.
- ↑ 2 Tim.2,19.
- ↑ Žalm.119,105.
- ↑ k.3,8.
- ↑ Žalm.140,12.
Kapitola V.
Odvodí od smilství a cizoložství, 15. a naproti tomu vede k rozšafnému svých věcí užívání.
