že každého dne on jest mé přemyšlování. 98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 103 Ó jak jsou sladké [1] dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.
Nun. 105 Svíce [2] nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 108 Dobrovolné [3] oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.
Samech. 113 Výmyslků [4] nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé [5] očekávám. 115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a [6] nezahanbuj mne v mém očekávání. 117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; [7] neboť jest lživá opatrnost jejich. 119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 120 Děsí se [8] strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.
Ajin. 121 Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili. 123 Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé. 124 Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne. 125 Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá. 126 Časť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj. 127 Z té příčiny [9] miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší. 128 A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.
Pe. 129 Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má. 130 Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje [10] sprostné rozumnosti. 131 Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv. 132 Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé. 133 Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost. 134 Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých. 135 Zasvěť [11] tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne. 136 Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.
Tsade. 137 Spravedlivý [12] jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých. 138 Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná. 139 Až [13] svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji. 140 Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.
