13 Přecházeli zajisté z národu do národu, a z království k jinému lidu. 14 Nedopustil žádnému ublížiti jim, ano [1] i krále pro ně trestal, řka: 15 Nedotýkejte [2] se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého. 16 Když přivolav hlad na zemi, všecku [3] hůl chleba polámal, 17 Poslal [4] před nimi muže znamenitého, jenž za služebníka prodán byl, totiž Jozefa. 18 Jehož [5] nohy sevřeli pouty, železa podniknouti musil, 19 Až do toho času, když se zmínka stala o něm; řeč Hospodinova zkusila ho. 20 Poslav [6] král, propustiti ho rozkázal, panovník lidu svobodna ho učinil. 21 Ustanovil [7] ho pánem domu svého, a panovníkem všeho vládařství svého, 22 Aby vládl i knížaty jeho podlé své líbosti, a starce jeho vyučoval moudrosti. 23 Potom [8] všel Izrael do Egypta, a Jákob pohostinu byl [9] v zemi Chamově. 24 Kdež [10] rozmnožil Bůh lid svůj náramně, a učinil, aby silnější byl nad nepřátely své. 25 Změnil mysl těchto, [11] aby v nenávisti měli lid jeho, a aby ukládali lest o služebnících jeho. 26 I poslal Mojžíše slouhu svého, a Arona, kteréhož vyvolil. 27 Kteříž předložili jim slova znamení jeho a zázraků v zemi Chamově. 28 Poslal [12] tmu, a zatmělo se, aniž odporná byla slovu jeho. 29 Obrátil [13] vody jejich v krev, a zmořil ryby v nich. 30 Vydala země jejich množství žab, i v pokoleních králů jejich. 31 Řekl, [14] i přišla směsice žížal, a stěnice na všecky končiny jejich. 32 Dal [15] místo deště krupobití, oheň hořící na zemi jejich, 33 Tak že potloukl réví jejich i fíkoví jejich, a zpřerážel dříví v krajině jejich. 34 Řekl, [16] i přišly kobylky a chroustů nesčíslné množství. 35 I sežrali všelikou bylinu v krajině jejich, a pojedli úrody země jejich. 36 Nadto [17] pobil všecko prvorozené v zemi jejich, [18] počátek všeliké síly jejich. 37 Tedy vyvedl své s stříbrem a zlatem, [19] aniž byl v pokoleních jejich, ješto by se poklesl. 38 Veselili se Egyptští, když tito vycházeli; nebo byl připadl na ně strach Izraelských. 39 Roztáhl [20] oblak k zastírání jich, a oheň k osvěcování noci. 40 K žádosti přivedl křepelky, a chlebem nebeským sytil je. 41 Otevřel 2 Mojž.17,6. 4 Mojž.20,11. skálu, i tekly vody, a odcházely přes vyprahlá místa jako řeka. 42 Nebo [21] pamětliv byl na slovo svatosti své, k Abrahamovi služebníku svému mluvené. 43 Protož vyvedl lid svůj s radostí, s prozpěvováním vyvolené své. 44 A dal jim [22] země pohanů, a tak úsilí národů dědičně obdrželi, 45 Aby zachovávali ustanovení jeho, a práv jeho ostříhali. Halelujah.
- ↑ 1 Mojž.12,17;20,3.
- ↑ 1 Par.16,22.
- ↑ 3Mojž.26,26.
- ↑ 1 Mojž.37,28.
- ↑ 1 Mojž.39,20.
- ↑ 1 Mojž.41,14.
- ↑ 1 Mojž.41,40 násl.
- ↑ 1 Mojž.46,6.
- ↑ Žalm.78,51.
- ↑ 2 Mojž.1,12.
- ↑ 2 Mojž.1,8.16.
- ↑ 2 Mojž.10,22.
- ↑ 2 Mojž.7,20.
- ↑ 2 Mojž.8,24.
- ↑ 2 Mojž.9,23
- ↑ 2 Mojž.10,4.14.
- ↑ 2 Mojž.12,29.
- ↑ Žalm.78,51.
- ↑ 2 Mojž.12,35.36.
- ↑ 2 Mojž.13,21.
- ↑ 1 Mojž.22,16.
- ↑ Joz.1,1.3.4.
Žalm CVI.
V žalmu tomto pobožní napomínají se k chválení Boha, 4. a za vysvobození prosí. 6. Potom hříchy vlastní i předků svých vyznávajíce, a trestání i vysvobození z něho připomínajíce, 47. žádost svou obnovují, 48. a dobrožečením vše zavírají.
1 Halelujah. Oslavujte [1] Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho. 2 Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho? 3 Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času. 4 Pamatuj [2] na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým, 5 Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým. 6 Zhřešili jsme [3] i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali. 7 Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli [4] při moři, při moři Rudém. 8 A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou. 9 Nebo [5] přimluvil moři Rudému, a vy-
