7 Stánkové Idumejští a Izmaelitští, Moábští a Agarenští, 8 Gebálští a Ammonitští, a Amalechitští, Filistinští s obyvateli Tyrskými. 9 Ano i Assyrští spojili se s nimi, jsouce na ruku synům Lotovým. Sélah. 10 Učiniž jim jako [1] Madianským, jako [2] Zizarovi, a jako Jabínovi při potoku Císon, 11 Kteříž jsou do konce vyhlazeni v Endor, a učiněni hnůj země. 12 Nalož s nimi a s vůdci jejich jako s [3] Gorébem, jako s Zébem, jako s Zebahem, a jako s Salmunou, se všemi knížaty jejich. 13 Neboť jsou řekli: Uvažme [4] se dědičně v příbytky Boží. 14 Můj Bože, učiň to, ať jsou jako chumelice, a jako stéblo před větrem. 15 Jakož oheň spaluje les, a jako plamen zapaluje hory, 16 Tak ty je vichřicí svou stihej, a bouří svou ohrom je. 17 Naplň tváře jejich zahanbením, tak aby hledali jména tvého, Hospodine. 18 Nechať se hanbí a děsí na věčné časy, a ať potupu nesou a zahynou. 19 A tak ať poznají, že ty, kterýž sám jméno máš [5] Hospodin, jsi nejvyšší nade vší zemí.
Žalm LXXXIV.
Opravdové své toužení po příbytcích Božích a službách svatých prorok předloživ, 9. žádá v nich stále zůstávati a dobroty Hospodinovy užívati.
1 Přednímu z kantorů na gittit, synů Chóre, žalm. 2 Jak jsou [1] milí příbytkové tvoji, Hospodine zástupů! 3 Žádostiva [2] jest a velice touží duše má po síňcích Hospodinových; srdce mé, i tělo mé pléše k Bohu živému. 4 Ano i ten vrabec nalezl sobě místo a vlaštovice hnízdo, v němž by schránila mladé své, při oltářích tvých, Hospodine zástupů, králi můj a Bože můj. 5 Blahoslavení, kteříž přebývají v domě tvém, tiť tebe na věky chváliti budou. Sélah. 6 Blahoslavený člověk, jehož [3] síla jest Hospodin, a v jejichž srdci jsou stezky kroků jejich, 7 Ti, kteříž jdouce přes údolí moruší, za studnici jej sobě pokládají, na něž i déšť požehnání přichází. 8 Berou se houf za houfem, a ukazují se před Bohem na Sionu. 9 Hospodine Bože zástupů, [4] vyslyš modlitbu mou, pozoruj, ó Bože Jákobův. Sélah. 10 Pavézo naše, popatř, ó Bože, a viz tvář pomazaného svého. 11 Nebo lepší jest den v síňcích tvých, než jinde tisíc; zvolil jsem sobě raději u prahu seděti v domě Boha svého, nežli přebývati v stáncích bezbožníků. 12 Nebo Hospodin Bůh jest [5] slunce a pavéza; tuť milosti i slávy udílí Hospodin, aniž odepře [6] čeho dobrého chodícím v upřímnosti. 13 Hospodine zástupů, blahoslavený člověk, kterýž naději skládá v tobě.
Žalm LXXXV.
Dobrodiní Božská předešlým činěná připomínaje lid Boží za podobná v podobné příčině Bohu se modlí, 9. a hledě na Boží sliby, nastavuje se v naději o naplnění též modlitby.
1 Přednímu z kantorů, synů Chóre, žalm. 2 Laskavěs se, Hospodine, někdy ukazoval k zemi své, přivedls zase z vězení Jákoba. 3 Odpustil jsi nepravost lidu svého, přikryls všeliký hřích jejich. Sélah. 4 Zdržels všecken hněv svůj, odvrátils od zůřivosti prchlivost svou. 5 Navratiž se zase k nám, ó Bože spasení našeho, a učiň přítrž hněvu svému proti nám. 6 Zdaliž na věky [1] hněvati se budeš na nás? A protáhneš zůřivost svou od národu do pronárodu? 7 Zdaliž ty obrátě se, neobživíš nás, tak aby se lid tvůj veselil v tobě? 8 Ukaž nám, Hospodine, milosrdenství své, a spasení své dej nám. 9 Ale poslechnu, co říká Bůh ten silný, Hospodin. Jistě žeť mluví pokoj k lidu svému, a k svatým svým, než aby se nenavracovali zase k bláznovství. 10 Zajisté žeť jest [2] blízké těm, kteříž se ho bojí, spasení jeho, a přebývati bude sláva v zemi naší. 11 Milosrdenství [3] a víra potkají se spolu, spravedlnost a pokoj dadí sobě políbení. 12 Víra z země pučiti se bude, a spravedlnost s nebe vyhlédati. 13 Dáť také Hospodin i časné dobré, tak [4] že země naše vydá úrody své.
