11 Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš? 12 Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš [1] hojné spasení u prostřed země. 13 Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách. 14 Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti. 15 Ty jsi [2] otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké. 16 Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil. 17 Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval. 18 Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal. 19 Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky. 20 Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti. 21 Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé. 22 Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den. 23 Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.
Žalm LXXV.
David uslyšav, že Abner zabit, boje se nových nesnází, 3. Bohu slib činí, že povinnost svou věrně konati, 10. i vděčnost svou k němu snažně prokazovati chce.
1 Přednímu z kantorů, jako: Nezahlazuj, žalm Azafův, a píseň. 2 Oslavujeme [1] tě, Bože, oslavujeme; nebo že jest blízké jméno tvé, vypravují to předivní skutkové tvoji. 3 Když přijde čas uložený, já právě souditi budu. 4 Rozplynula [2] se země i všickni obyvatelé její, já utvrdím sloupy její. Sélah. 5 Dím bláznům: Neblázněte, a bezbožným: Nevyzdvihujte rohů. 6 Nevyzdvihujte proti Nejvyššímu rohů svých, aniž mluvte tvrdošijně. 7 Nebo ne od východu, ani západu, ani od pouště přichází zvýšení; 8 Ale Bůh soudce jednoho [3] ponižuje, a druhého povyšuje. 9 Kalich [4] zajisté jest v rukou Hospodinových, a to vína kalného plný nalitý, z něhož nalévati bude, tak že i kvasnice jeho vyváží, a vypijí všickni bezbožníci země. 10 Já pak zvěstovati budu skutky Páně na věčnost, žalmy zpívati budu [5] Bohu Jákobovu. 11 A všecky [6] rohy bezbožníků srážím, rohové pak spravedlivého vyvýšeni budou.
Žalm LXXVI.
Lid Boží za vysvobození sebe s rukou Assyrských Bohu díky činí, 12. k další poctě a službě Boží se vespolok napomínaje.
1 Přednímu z kantorů na neginot, žalm Azafův a píseň. 2 Znám jest Bůh v Judstvu, a v Izraeli veliké jméno jeho. 3 V Sálem jest stánek jeho, a obydlé jeho [1] na Sionu. 4 Tamť jest polámal ohnivé šípy lučišť, pavézu a meč, i válku. Sélah. 5 Slavný jsi učiněn a důstojný horami loupeže. 6 V loupež dáni jsou udatní srdcem, zesnuli snem svým, aniž nalezly zmužilé hrdiny síly v rukou svých. 7 Od žehrání tvého, ó Bože Jákobův, i vůz [2] i kůň tvrdě zesnuli. 8 Ty jsi, ty velmi hrozný, a [3] kdo jest, ješto by před tebou ostál v rozhněvání tvém? 9 Když s nebe dáváš slyšeti výpověd svou, země se bojí a tichne, 10 Když povstává [4] k soudu Bůh, aby zachoval všecky pokorné na zemi. Sélah. 11 Zajisté i hněv člověka chváliti tě musí, a ostatek zůřivosti skrotíš. 12 Sliby čiňte a plňte Hospodinu Bohu vašemu; kteřížkoli jste vůkol něho, přinášejte dary Přehroznému. 13 Onť odjímá ducha knížatům, a k hrůze [5] jest králům zemským.
Žalm LXXVII.
David ukazuje, jak se v svých těžkostech utíká k Bohu o pomoc, 6. předkládaje při tom odpor těla, 11. i vítězství ducha proti tělu, a jak se v doufání k Bohu utvrzoval.
1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. 2 Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně. 3 V den [1] ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
- ↑ Žalm.50,15.
