den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah. 10 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi. 11 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše. 12 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás. 13 Prodal [1] jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich. 14 Vydal jsi nás [2] k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás. 15 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby [3] nad námi hlavou zmítáno bylo. 16 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne, 17 A to z příčiny řeči [4] utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se. 18 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé. 19 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé, 20 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti. 21 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu, 22 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce. 23 Anobrž pro [5] tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané. 24 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky. 25 I pročež tvář svou [6] skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše? 26 Nebotě [7] se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš. 27 Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
Žalm XLV.
Krista Pána samého pravého církve ženicha, 10. též i církve jako nevěsty a choti jeho, i s povinnostmi jejími vypsání.
1 Přednímu kantoru z synů Chóre, na šošannim, vyučující. Píseň o lásce. 2 Vyneslo srdce mé slovo dobré, vypravovati budu[1] písně své o králi, jazyk můj jako péro hbitého písaře. 3 Krásnější [2] jsi nad všecky syny lidské, rozlita jest i milost [3] ve rtech tvých, proto že jest tobě požehnal Bůh až na věky. 4 Připaš [4] meč svůj na bedra, ó reku udatný, prokaž důstojnost a slávu svou. 5 A v té slávě své šťastně vyjížděj s slovem pravdy, tichosti a spravedlnosti, a dokáže pravice tvá hrozných věcí. 6 Střely tvé jsou ostré, padati budou od nich před tebou národové, proniknou až k srdci nepřátel královských. 7 Trůn [5] tvůj, ó Bože, jest věčný a stálý, berla království tvého jestiť berla nejupřímější. 8 Miluješ [6] spravedlnost, a [7] nenávidíš bezbožnosti, protož pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem veselé nad účastníky tvé. 9 Mirra, [8] aloe a kassia, všecka roucha tvá voní z paláců, z kostí slonových vzdělaných, nad ty, jenž tě obveselují. 10 Dcery králů jsou mezi vzácnými tvými, přístojíť i manželka tobě po pravici v ryzím zlatě. 11 Slyšiž, dcerko, a viz, a nakloň ucha svého, a [9] zapomeň na lid svůj a na dům otce svého. 12 I zalíbí se [10] králi tvá krása; onť jest zajisté Pán tvůj, protož skláněj se před ním. 13 Tuť [11] i Tyrští s dary, před oblíčejem tvým kořiti se budou bohatí národové. 14 Všecka [12] slavná jest dcera královská u vnitřku, roucho zlatem vytkávané jest oděv její. 15 V rouše krumpovaném přivedena bude králi, i panny za ní, družičky její, přivedeny budou k tobě. 16 Přivedeny budou s radostí velikou a plésáním, a vejdou na palác královský. 17 Místo otců svých budeš [13] míti syny své, kteréž postavíš za knížata po vší zemi. 18 V pamět uvoditi budu jméno tvé po všecky věky, pročež oslavovati tě budou národové na věky věků.
- ↑ Kol.3,16.
- ↑ Píseň Šal.1,16.
- ↑ k.4,3.
- ↑ Izai.11,5. Žid.4,12.
- ↑ Dan.7,27. Žid.1,8
- ↑ Žalm.33,5.
- ↑ Žalm.5,6.
- ↑ Jn.19,39.
- ↑ Mat.10,37.
- ↑ Píseň Šal.4,1.
- ↑ Žalm.72,10. Izai.23,18.
- ↑ Píseň Šal.1,8.
- ↑ Žid.2,13.
Žalm XLVI.
Obyvatelé Jeruzalémští díky činí Bohu, že je před nepřátely ochránil, 9. a vespolek se k rozvažování toho napomenuvše, 12. přítomností Boží potěšeně se chlubí.
1 Přednímu kantoru z synů Chóre, píseň na alamot.
