ne, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji. 14 Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl.
Žalm.4,2;27,7.
Žalm XL.
David předešlými dobrodiními, jichž i sám 5. i s jinými věrnými okusil, 9. a stálostí svou při Bohu v dověrnosti se ustaviv, 12. sobě milosti a pomoci, 15. bezbožným vyhlazení, dobrým potěšení od Boha žádá.
1 Přednímu zpěváku, Davidův žalm. 2 Žádostivě [1] očekával jsem na Hospodina, i naklonil se ke mně, a vyslyšel mé volání. 3 A vytáhl mne z čisterny hlučící, i z [2] bláta bahnivého, a postavil na skále nohy mé, a kroky mé utvrdil. 4 A tak vložil v ústa má [3] píseň novou, chválu Bohu našemu, což když uhlédají mnozí, i báti se, i doufání skládati budou v Hospodinu. 5 Blahoslavený [4] ten člověk, kterýž skládá v Hospodinu svou naději, a neohlédá se na pyšné, ani na ty, kteříž se ke lži uchylují. 6 Mnohé věci činíš ty, Hospodine Bože můj, [5] a divní jsou skutkové tvoji i myšlení tvá o nás; není, kdo by je pořád vyčísti mohl před tebou. Já chtěl-li bych je vymluviti a vypraviti, mnohem více jich jest, nežli vypraveno býti může. 7 Oběti [6] a daru neoblíbils, ale uši jsi mi [7] otevřel; zápalu a oběti za hřích nežádal jsi. 8 Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, jakož v knihách [8] psáno jest o mně. 9 Abych činil vůli tvou, Bože můj, líbost [9] mám; nebo [10] zákon tvůj jest u prostřed vnitřností mých. 10 Ohlašoval jsem [11] spravedlnost v shromáždění velikém; aj, rtů svých že jsem nezdržoval, ty znáš, Hospodine. 11 Spravedlnosti tvé neukryl jsem u prostřed srdce svého, pravdu tvou a spasení tvé vypravoval jsem, [12] nezatajil jsem milosrdenství tvého a pravdy tvé v shromáždění velikém. 12 Ty pak, Hospodine, nevzdaluj slitování svých ode mne; milosrdenství tvé a [13] pravda tvá vždycky ať mne ostříhají. 13 Neboť jsou mne obklíčily zlé věci, jimž počtu není; dostihly mne mé nepravosti, tak že prohlédnouti nemohu; rozmnožily se nad počet vlasů hlavy mé, a srdce mé opustilo mne. 14 Račiž ty mne, Hospodine, vysvoboditi; Hospodine, [14] pospěšiž ku pomoci mé. 15 Zahanbeni buďte, a zapyřte se všickni, kteříž hledají duše mé, aby ji zahladili; zpět obráceni a v potupu dáni buďte, kteříž líbost mají v neštěstí mém. 16 Přijdiž na ně spuštění za to, že mne k hanbě přivésti usilují, říkajíce: Hahá, [15] hahá. 17 Ale ať radují a veselí se v tobě všickni hledající tebe, a milující spasení tvé ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin. 18 Já pak ačkoli chudý a nuzný jsem, Pán však pečuje o mne. Pomoc má a vysvoboditel můj ty jsi. Bože můj, neprodlévejž.
- ↑ Žalm.27,14;38,16.
- ↑ Žalm.69,3.
- ↑ Zjev.5,9.
- ↑ Žalm.2,12.
- ↑ Žalm.92,6;139,17.
- ↑ Žalm.51,18.
- ↑ 2 Mojž.21,6.
- ↑ Jan.5,46.
- ↑ Izai.50,5.
- ↑ Žalm.37,31.
- ↑ Žalm.35,18. Jan.17,14.26.
- ↑ Žalm.57,4.
- ↑ Žalm.81,8.
- ↑ Žalm.38,23;70,2.
- ↑ Žalm.35,21.25.
Žalm XLI.
David blahoslavenství těch, kteříž nad bídnými lítost mají, ukázav, 6. nad neupřímností nepřátel svých naříká, 11. a za vysvobození i strestání takových lidí Bohu se modlí.
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. 2 Blahoslavený, kdož [1] prozřetelný soud činí o chudém; v den zlý vysvobodí jej Hospodin. 3 Hospodin ho [2] ostřeže, a obživí jej; blažený bude na zemi, aniž ho vydá líbosti nepřátel jeho. 4 Hospodin ho [3] na ložci ve mdlobě posilí, všecko ležení jeho v nemoci jeho promění. 5 Já řekl jsem: Hospodine, [4] smiluj se nade mnou, uzdrav duši [5] mou, nebo jsem tobě zhřešil. 6 Nepřátelé moji mluvili zle o mně, řkouce: Skoro-liž umře, a zahyne jméno jeho? 7 A jestliže kdo z nich přichází, aby mne navštívil, pochlebenství mluví; srdce jeho sbírá sobě nepravost, a vyjda ven, roznáší ji. 8 Sšeptávají [6] se spolu proti mně všickni, kteříž mne nenávidí, a přičítají mi zlé věci, říkajíce: 9 Pomsta pro nešlechetnost přichytila se ho, a kdyžtě se složil nepovstaneť zase. 10 Také i ten, s nímž jsem byl v přátelství, jemuž jsem se dověřoval, a [7] kterýž jídal chléb můj, pozdvihl paty proti mně. 11 Ale ty, Hospodine, smiluj se nade
