chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost. 8 Sedí v zálohách ve vsech a v skrýších, aby zamordoval nevinného; očima svýma po chudém špehuje. 9 Číhá v skrytě jako lev v jeskyni své, číhá, aby pochytil chudého, uchvacujeť jej, a táhne pod sítku svou. 10 Připadá a stuluje se, dokudž by nevpadlo v silné pazoury jeho shromáždění chudých. 11 Říká v srdci svém: Zapomenulť jest Bůh silný, skryl tvář svou, [10. 1] nepohledíť na věky. 12 Povstaniž, [10. 2] Hospodine Bože silný, vznes ruku svou, nezapomínejž se nad chudými. 13 Proč má bezbožník Boha popouzeti, říkaje v srdci svém, že toho vyhledávati nebudeš? 14 Díváš se do času, nebo ty nátisk a bolest spatřuješ, abys jim odplatil rukou svou; na tebeť se spouští chudý, sirotku [10. 3] ty jsi spomocník. 15 Potři rámě bezbožného, a vyhledej nepravosti zlostného, tak aby neostál. 16 Hospodin jest králem věčných věků, národové z země své hynou. 17 Žádost [10. 4] ponížených vyslýcháš, Hospodine, utvrzuješ srdce jejich, ucha svého k nim nakloňuješ, 18 Abys [10. 5] soud činil sirotku a ssouženému, tak aby jich nessužoval více člověk bídný a zemský.
- ↑ Job.22,18. Žalm.94,7.
- ↑ Žalm.7,7;9,20.
- ↑ Žalm.68,6.
- ↑ Žalm.18,28.
- ↑ 5 Mojž.10,18.
Žalm.12,3. Řím.3,14.
Žalm XI.
David své v Bohu doufání, 2. a bezbožných zahynutí, 4. též Boží svých opatrování, 6. bezbožníků pak přísné trestání ukazuje.
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. V Hospodina [11. 1] doufám, kterakž tedy říkáte duši mé: Uleť s hory své jako ptáče? 2 Nebo aj, bezbožníci napínají lučiště, přikládají šípy své na tětivo, aby stříleli skrytě na upřímé srdcem. 3 Ale těmi usilováními zkaženi budou; nebo spravedlivý co učinil? 4 Hospodin jest v [11. 2] chrámě svatém svém, trůn [11. 3] Hospodinův v nebi jest; oči jeho hledí, víčka jeho zkušují synů lidských. 5 Hospodin zkušuje spravedlivého, bezbožníka [11. 4] pak a milujícího nepravost nenávidí duše jeho. 6 Dštíti bude na bezbožníky uhlím řeřavým, ohněm a sirou, a duch vichřice bude částka kalicha jejich. 7 Nebo Hospodin spravedlivý jest, spravedlnost miluje, na upřímého oči jeho patří.
Žalm XII.
Vzývaje David Boha na pomoc, nad řídkostí upřímných i převráceností bezbožných naříká, 6. a pravdomluvnými sliby Božími sebe i jiné v doufání ustavuje.
1 Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův. 2 Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá [12. 1] milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských. 3 Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí. 4 Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný, 5 Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, [12. 2] kdo jest pánem naším? 6 Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo. 7 Výmluvnosti [12. 3] Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro [12. 4] v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované. 8 Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky. 9 Vůkol a vůkol [12. 5] bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými.
Žalm XIII.
David v ssoužení stížně se na Boha o prodlévání s pomocí domlouvá; 4. z toho zase za zachování a spomožení pokorně a dověrně jemu se modlí.
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. 2 Až [13. 1] dokud, Hospodine? Což se na věky zapomeneš na mne? Dokudž [13. 2] tvář svou skrývati budeš přede mnou? 3 Dokud rady vyhledávati budu v mysli své, a den ode dne svírati se v srdci svém? Až dokud se zpínati bude nepřítel můj nade mnou? 4 Vzhlédni, vyslyš mne, Hospodine Bože můj, osvěť[13. 3] oči mé, abych neusnul snem smrti, 5 A aby neřekl nepřítel můj: Svítězil jsem nad ním, a nepřátelé moji aby neplésali, jestliže bych se poklesl. 6 Jáť zajisté v milosrdenství tvém dou-
