14 Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky. 15 Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení. 16 A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající. 17 Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází. 18 Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila. 19 Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé. 20 Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své. 21 Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení. 22 Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel? 23 Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Činíš nepravost? 24 Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé, 25 Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka. 26 Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný. 27 On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho, 28 Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi. 29 (Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho, 30 Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá? 31 Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost. 32 Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.) 33 Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje.
34 Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.Kapitola XXXVII.
1 Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího. 2 Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země. 3 Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho. 4 Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak. 5 Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému. 6 Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého. 7 Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá. 8 Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima. 9 Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají. 10 Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým. 11 A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského. 12 Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví. 13 Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného. 14 Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své? 15 Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních? 16 A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními? 17 Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná? 18 Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost. 19 Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen. 20 Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje, 21 Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva. 22 Všemohoucí, jehož vystihnouti ne-
