25 Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?
Kapitola XXV.
1 Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl: 2 Panování a hrůza Boží působí pokoj na výsostech jeho. 3 Zdaliž jest počet vojskům jeho? A nad kým nevzchází světlo jeho? 4 Jakž by tedy spravedliv býti mohl bídný člověk před Bohem silným, aneb jak čist býti narozený z ženy? 5 Hle, ani měsíc nesvítil by, ani hvězdy nebyly by čisté před očima jeho, 6 Nadto pak smrtelný člověk, jsa jako červ, a syn člověka, jako hmyz.
Kapitola XXVI.
1 A odpovídaje Job, řekl: 2 Komu jsi napomohl? Tomu-li, kterýž nemá síly? Toho-lis retoval, kterýž jest bez moci? 3 Komu jsi rady udělil? Nemoudrému-li? Hned jsi základu dostatečně poučil? 4 Komužs ty řeči zvěstoval? A čí duch vyšel z tebe? 5 Však i mrtvé věci pod vodami a obyvateli jejich sformovány bývají. 6 Odkryta jest propast před ním, i zahynutí není zakryto. 7 Ontě roztáhl půlnoční stranu nad prázdnem, zavěsil zemi na ničemž. 8 Zavazuje vody v oblacích svých, aniž se trhá oblak pod nimi. 9 On sám zdržuje stále trůn svůj, a roztahuje na něm oblaky své. 10 Cíl vyměřil rozlévání se vodám, až do skonání světla a tmy. 11 Sloupové nebeští třesou se a pohybují od žehrání jeho. 12 Mocí svou rozdělil moře, a rozumností svou dutí jeho. 13 Duchem svým nebesa ozdobil, a ruka jeho sformovala hada dlouhého. 14 Aj, toť jsou jen částky cest jeho, a jak nestižitelné jest i to maličko, což jsme slyšeli o něm. Hřímání pak moci jeho kdo srozumí?
Kapitola XXVII.
1 Potom dále Job vedl řeč svou a řekl: 2 Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou, 3 Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých, 4 Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti. 5 Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe. 6 Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy. 7 Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník. 8 Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho? 9 Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení? 10 Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času? 11 Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím. 12 Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte? 13 Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají: 14 Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem. 15 Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati. 16 Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů: 17 Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí. 18 Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný. 19 Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není. 20 Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher. 21 Pochytí jej východní vítr, a ode-
