ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
Kapitola IV.
1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl: 2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti? 3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval. 4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval. 5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi. 6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým? 7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou? 8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali. 9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají. 10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají. 11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají. 12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho. 13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi, 14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé. 15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém. 16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas: 17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil? 18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku. 19 Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol. 20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou. 21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
Kapitola V.
1 Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš? 2 Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost. 3 Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka: 4 Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl. 5 Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových. 6 Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída. 7 Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají. 8 Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou, 9 Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není, 10 Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole, 11 Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením, 12 Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho, 13 Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá. 14 Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni. 15 Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka. 16 Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá. 17 Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej. 18 Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí. 19 Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé. 20 V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.
