ale nyní tobě i mně velmi užitečný, jehožť jsem odeslal. 12 Protož ty jej, totiž střeva má, přijmi. 13 Kteréhož já chtěl jsem byl při sobě zdržeti, aby mi posluhoval místo tebe v vězení pro evangelium; 14 Ale bez vědomí tvého nechtěl jsem nic učiniti, aby dobrý skutek tvůj nebyl bezděčný, ale dobrovolný. 15 Ano snad proto byl odšel na chvíli, abys jej věčného měl, 16 Již ne jako služebníka, ale více než služebníka, totiž bratra milého, zvláště mně, a čím více tobě, i podlé těla, i v Pánu. 17 Protož máš-li mne za tovaryše, přijmiž jej, jako mne. 18 Jestližeť pak v čem ublížil, aneb dlužen-liť co, to mně přičti. 19 Já Pavel psal jsem svou rukou, jáť zaplatím; ať nedím tobě, že ty i sám sebe jsi mi dlužen. 20 Tak, bratře, ať já uživu tebe v Pánu; očerstviž střeva má v Pánu. 21 Jist jsa tvým poslušenstvím, napsal jsem tobě, věda, že i více, než pravím, učiníš. 22 A mezi tím připrav mi také hospodu; neboť naději mám, že k modlitbám vašim budu vám navrácen. 23 Pozdravují tě Epafras, (spoluvězeň můj pro Krista Ježíše,) 24 Marek, Aristarchus, Démas, a Lukáš, pomocníci moji. 25 Milost Pána našeho Jezukrista s duchem vaším. Amen.
Epištola (s.) Pavla apoštola
k Židům.
Kapitola I.
1 Častokrát a rozličnými způsoby mluvíval někdy Bůh otcům skrze proroky, v těchto pak posledních dnech mluvil nám skrze Syna svého, 2 Kteréhož ustanovil dědicem všeho, skrze něhož i věky učinil. 3 Kterýžto jsa blesk slávy, a obraz osoby jeho, a zdržuje všecko slovem mocnosti své, očištění hříchů našich skrze sebe samého učiniv, posadil se na pravici velebnosti na výsostech, 4 Tím důstojnější nad anděly učiněn, čím vyvýšenější nad ně jméno dědičně obdržel. 5 Nebo kterému kdy z andělů řekl: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe? A opět: Já budu jemu otcem, a on mi bude synem? 6 A opět, když uvodí prvorozeného na okršlek země, dí: A klanějte se jemu všickni andělé Boží. 7 A o andělích zajisté dí: Kterýž činí anděly své duchy, a služebníky své plamen ohně; 8 Ale k Synu dí: Stolice tvá, ó Bože, na věky věků, berla pravosti jest berla království tvého. 9 Miloval jsi spravedlnost, a nenáviděl jsi nepravosti, protož pomazal tebe, ó Bože, Bůh tvůj olejem veselé nad spoluúčastníky tvé. 10 A ty, Pane, na počátku založil jsi zemi, a díla rukou tvých jsouť nebesa. 11 Onať pominou, ty pak zůstáváš; a všecka jako roucho zvetšejí, 12 A jako oděv svineš je, i budouť změněna. Ale ty jsi tentýž, a léta tvá nepřestanou. 13 A kterému kdy z andělů řekl: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých? 14 Zdaliž všickni nejsou služební duchové, kteříž posílání bývají k službě pro ty, jenž mají dědičně obdržeti spasení?
