rozdíl [1] jest u Boha v spomáhání, ve mnoze neb v mále; 19 Neboť ne na množství vojska vítězství v boji záleží, ale s nebe jest síla. 20 Oniť táhnou na nás s množstvím bezpraví a nepravosti, aby pohubili nás i ženy naše i dítky naše a aby zloupili nás; 21 ale my bojujeme o duše naše a práva naše. 22 Protož Bůh potře je před oblíčejem naším; vy tedy nebojte se jich. 23 Když pak přestal mluviti, udeřil na ně vnáhle; i potřín jest Seron i tábor jeho před oblíčejem jeho. 24 A honili je od toho místa, kudyž se chodí do Betoron, až na roviny; i padlo znich do osmi set mužů, ostatní pak utekli do země Filistýnské. 25 Tedy počal jíti strach z Judy a z braří jeho, a hrůza na národy, kteříž byli vůkol nich. 26 Tak že se doneslo i krále jméno jeho a o bitvách Judových vypravoval každý národ. Nebezpečensta na Židy přišlého, vypsaní. 27 Když pak uslyšel Antioch král řeči ty, rozpálil se hněvem a poslav, sebral všecka vojska království svého, vojsko velmi silné. 28 A otevřev pokladnici svou, dával službu vojskům svým na rok a poručil jim, aby na rok hotovi byli ke všelijaké potřebě. 29 A vida že ubývá peněz z pokladů a výběrčích té krajiny malo jest příčinou rozbroje a těžkosti, kterouž způsobil v té zemi, zrušiv práva, kteráž bývala ode dnů starodávních; 30 A obávaje se, že nebude míti coby jednou neb dvakrát stačilo na náklady a dary, jakéž byl dal předešlé štědře, tak že převýšil krále první štědrostí. 31 A svíraje se v mysli své velmi, uložil táhnouti do Persie a bráti berně z těch krajin a nashromažditi peněz mnoho. 32 Protož pozůstavil Lizyáše člověka slavného z rodu královského, nad věcmi královskými, od řeky Eufrates až do pomezí Egyptského, 33 kterýžby choval Antiocha syna jeho, až do navrácení se jeho; 34 a dal jemu polovici vojs a slony, poručiv jemu o všech věcech což chtěl a o obyvatelích Judských a Jeruzalemských, 35 Aby poslal na ně vojsko ku potření a vyhlazení síly Izraelovy i ostatku Jeruzaléma a k vyhlazení památky jejich z toho místa; 36 A aby osadil cizozemce ve všech končinách jejich a rozlosoval zemi jejich. 37 Král pak vezma polovici vojsk pozustalých, vytáhl z Antiochie, města království svého, léta stého čtyřidcátého sedmého a přepraviv se přes řeku Eufrates, projel hořejší krajiny. 38 Tedy vybral Lizyáš Ptolemea Dorimenova, a Nikanora, a Gorgiáše, muže mocné z přátel královských, 39 A poslal s nimi čtyřidceti tisíc mužů a sedm tisíc jízdných, aby vtrhli do země Judské a zkazili ji podlé rozkazu královského; 40 Kteříž táhli se vším vojskem svým a přitáhše, položili se blízko Emmoum v zemi, kteráž jest na rovině. 41 Uslyševše pak kupci té krajiny pověst o nich a nabravše stříbra a zlata velmi mnoho a služebníků, přišli [k nim] do táboru, bráti synů Izraelských za služebníky; a připojilo se k nim vojsko syrské, a země cizozemců. 42 Božího lidu strojení se k bojování. Tedy vida Judas a bratří jeho, že se bídy rozmohly, a vojska an se kladou v končinách jejich, a zvěděvše o rozkazích královských, kteréž poručil vykonati k zahynutí a vyhlazení lidu, řekl jedenkaždý bližnímu svému: 43 Přiveďme k nápravě snížení lidu svého a bojůjme příčinou lidu svého a svatyně. 44 I sebralo se shromáždění, aby hotovi byli k boji a aby modléce se prosili [od Boha] milosrdenství a slitování. 45 (Nebo Jeruzalém byl bez obyvatele jako poušť, nebyl, kdo by všel do něho neb vyšel z něho z rodin jeho; svatyně pak potlačena byla a cizozemci [bydleli] na hradě, obydlím byl pohanů, anobrž odjato bylo potěšení z Jákoba, a přestala pišťalka a harfa.) 46 A shromáždivše se přišli do Masfa proti Jeruzalému; nebo místo k modlitbě v Masfa prvé měli Izraelští. 47 A roztrhše roucha svá a oblekše se do žíní a popel na hlavy své sypouce, postili se ten den. 48 Nadto otevřeli knihy zakona, kteréž vyslíditi chtěli pohané, aby namalovali na nich podobizny modl svých. 49 A přinesše roucha kněžská a prvotiny a desátky, postavili Nazarejské, kteříž vyplnili dny své. 50 I volali hlasem k nebi řkouce: Což učiní-
- ↑ Podobně, 1. Král. 14.6. 2Par. 14.11.
