obyvatelé Jeruzaléma pro ně a učiněn jest obydlím cizozemců; anobrž učiněn jest cizím rodině své, když děti jeho musili opustiti jej. 41 Svatyně jeho spustla jako poušť, slavnosti jeho obrátily se v kvílení, soboty jeho v pohanění, čest jeho v nic. 42 Jakž veliká byla prvé sláva jeho, tak veliká jest již potupa jeho a vyvýšenost jeho obrátila se v kvílení. 43 Když pak rozepsal král po všem království svém, aby se všickni sjednotili za jeden lid a opustili jedenkaždý zákony své, 44 tedy přijali všickni národové vyrčení královské. 45 Anobrž mnozí z Izraelských oblíbili sobě náboženství jeho a obětovali modlám a poškvrnili soboty. 46 Nebo poslal byl král listy po poslech do Jeruzaléma i do [1] měst Judských, aby se zpravovali zákony cizích zemí 47 a zapověděli zápaly a obětování a obět mokrou v svatyni 48 a poškvrnili sobot a slavností 49 a zprznili svatyni i svaté; 50 a aby nastavěli oltářů, a hájů, a chrámů modlářských a obětovali svině i [jiná] hovada nečistá 51 a nechali synů svých neobřezaných a zohavili duše své všelikou věcí nečistou a poškvrnili se, tak aby zapomněli na Zákon a změnili všecky řády; 52 kdožby se pak nechoval podlé rozkazu královského, aby usmrcen byl. 53 Na ten rozum psal všemu království svému, zřídiv ty, kteřížby dohlédali ke všemu lidu. 54 A přikázal městům Judským obětovati jednomu jako druhému. 55 I připojilo se z lidu k nim množství, každý kdož opustil zákon, a činili zlé věci v té zemi. 56 Příčinou toho jsouce, aby se musili pokrývati Izraelští v skrýších, kdež měli útočiště své. 57 Patnáctého pak dne měsíce Kaslev a léta stého čtyřidcátého pátého vzdělali ohavnost zpuštění na oltáři a po městech Judských vůkol vzdělali oltáře 58 a ve dveřích domů i po ulicích kadívali. 59 Knihy pak zákona, které našli, trhajíce pálili ohněm. 60 A kdežkoli nalezena byla u koho kniha smlouvy aneb liboval-li sobě kdo zákon, podlé úsudku královského ukrutně od nich usmrcen byl. 61 Tak sou činili na každý měsíc Izraelským, kteříž koli nalezeni byli v městech. 62 Pětmecítmého pak dne toho měsíce obětovali na oltáříku kterýž byl na oltáři. 63 Ženy pak, kteréž obřezovaly děti své, usmrcovali podlé poručení 64 a věšeli nemluvňátka na hrdla jejich a domy jejich loupili a ty, kteříž se obřezovali, usmrcovali. A jak se stale míti hleděli. 65 Ale mnozí v Izraeli ustavili se na tom a uložili sami v sobě, aby nejedli věcí nečistých, 66 a raději volili zemříti, nežli by se zprznili pokrmy a poškvrnili smlouvy svaté; i zemřeli. 67 Pročež byl hněv veliký velmi proti Izraelovi.
- ↑ jiných
Kapitola II. Matatyášovo naříkání nad zhoubou města i Chrámu. 19. Stálost jeho při Boží službě 24. i horlivé zastávání zákona. 32. Boj proti Židům v sobotu. 49. Kšaft Matatyášův 69. i smrt jeho.
Kněz Matatyáš litoval potření lidu svého, též i města a chrámu. 1 V těch dnech povstal Matatyáš syn Janů syna Šimonova/ kněz z synů Jehoiarybových z Jeruzaléma, a osadil se v Modin. 2 Ten měl synů pět: Jana, kterýž sloul Gaddis, 3 Šimona, kterýž sloul Tassi, 4 Judu, kterýž sloul Machabeus, 5 Eleazara, kterýž sloul Abaran a Jonatana kterýž sloul Apfus. 6 A vida rouhání, kteráž se dála v Judstvu a v Jeruzalémě, 7 řekl: Ach nastojte, proč jsem se narodil, abych viděti musil potření lidu svého a potření města svatého a seděti tu, když ono vydáno jest v ruku nepřátel, a svatyně v ruku cizozemců? 8[1] Učiněn jest Chrám jeho jako muž bezecti. 9 Nádobí slavná jeho pobrána a zavezena; pomordována jsou mečem nepřítele nemluvňátka jeho po ulicích jeho, i mládenci jeho. 10 Který národ neuvázal se dědičně v království a nezmocnil se kořistí jeho? 11 Všecka ozdoba jeho odjata jest, z svobodneho učiněno jest otrokem. 12 Nebo aj, svaté věci naše a okrasa naše a sláva naše v poustku obrácena jest a poškvrnili těch věcí pohané. 13 Proč máme déle živi býti? 14 I roztrhl Matatyáš i synové jeho roucha svá a oblékše se v žíně, kvílili velice. Při poctě Boží jak byl stalý 15 Když pak přišli od krále ti, kteříž nutili k odstoupení, do města Modin aby obětovali, 16 a mnozí z Izraelských
- ↑ Podobně, Vyš 1.45
