spání děkují. 13 Ty však bez odkládání k zejtřejšímu dni podobně připrav slony k vyhlazení těch nešlechetných Židů. 14 Když pak to pověděl král, ochotně to všickni přítomní spolu schválivše, do domu svého jedenkaždý se navrátil, a ne tak k spání užili toho času té noci, jako k vymýšlení všelijakých na ty, kteříž se nebožátka býti zdáli zdáli, posměchů. 15 Ráno pak, jakž jen kohout zazpíval, hned ty šelmy připraviv Hermon, do veliké ohrady přihnal, a zástupové kteříž v městě byli shromažďovali se k tomu žalostnému divadlu očekávajíce svítání s chutí. 16 Židé pak v ten čas ustavičně vzdychajíce, poníženou prosbou slz plnou, v písních žalostných zpínajíce ruce k nebi, modlili se největšímu Bohu, aby opět na pomoc přispěl rychle. 17 Prvé pak, než slunce paprsky své vypustilo, a když se král s přátely vítal, Hermon přistoupiv pobízel aby šel, to ukazuje, že což chtěl král, pohotově jest. 18 2. Divným jeho zmámením. Což on uslyšav a strnuv nad tím nabádáním k vyjití jako ten, kterýž se naprosto upamatovati nemohl, tázal se ho, jaká by to věc byla, kteráž od něho s snažností vykonána jest. Ale totě bylo dílo nad vším panujícího Boha, kterýž jemu na ty věci prvé vymyšlené nepamět v mysl vložil. 19 [I] Oznámil Hermon a všickni ti přátelé [řkouce]: Ty šelmy i vojska pohotově jsou, ó králi, podlé tvého přísného uložení. 20 Ale on příčinou těch řečí naplněn jsa velikým hněvem (protože řízením Božím rozptýleno bylo jeho všecko o těch věcech myšlení), pohleděl s pohrůžkou řka: 21 Kteří by koli rodičové, neb synů dítky oto [ke mně] přišli, sami sebe připraví k tomu, aby dáni byli šelmám vzteklým za pokrm hojný, místo těch nevinných Židů, kteříž ke mně i k mým předkům vysoce dokazovali celé a stálé věrnosti; nýbrž kdyby nebylo o tu lásku společného našeho vychování a tvou službu, měl by místo nich o hrdlo připraven býti. 22 Takž Hermon nenadálou a přísnou maje sobě učiněnou pohrůžku, i vzezřením, i oblíčejem to, že byl předěšen, pronášel; ti pak přátelé, každý smutný jsa, pomalu jeden po druhém odšedše, i ty shromážděné rozpustili jednoho každého ku práci jeho. 23 Tedy Židé od krále ty věcy uslyšavše, velebného Pána Boha, Krále králů, chválili, že pomoci jeho dosáhli. 24 Potom podlé téhož obyčeje svého král připraviv opět hody, aby se k veselí navrátili napomínal; Hermona pak povolav, s pohrůžkou řekl: Kolikrát se tobě musí o jedněch a týchž věcech poroučeti, bídníče; již ty slony aspoň nyní připrav k zítřku k vyhlazení Židů. 25 Příbuzní pak spolu přísedící té nestálé mysli jeho divíce se promluvili takto: Ó králi, dokudž nás jako nemoudrých zkoušeti budeš, poroučeje již po třetí vyhladiti je, a zase přitom skutku proměňováním úmyslu to, což od tebe usouzeno bylo, ruše? 26 Pro kterýchžto věcí očekávání město bouří se a naplněno jsouc těmi, kteříž se zbíhají, již nebezpečenství trpí, že přijde na roztrhání. 27 Protož král právě [jako jiný] Falaris naplněn jsa vzteklostí, a proměnění úmysla o ochránění Židů nic sobě neváže, 28 Bezbožnou přísahou vysoce se zavázal, že je bez odkládání pošle do pekla, koleny a nohami šelm potřené, a přitáhna do Judstva, že je s zemí srovnané ohněm a kopím pohubí v rychlosti a Chrám jejich, [1] do něhož prý nám vjíti nebylo dopuštěno, kdež obětují oběti, poboříce, rychle ohněm na věčný čas zkazíme. 29 Tehdy přátelé a příbuzní radujíce se, rozešli se s dověrností, a postavili vojska v nejpříhodnějších místech toho města na stráži; 30 Zprávce pak nad slony, ty šelmy téměř, ať tak dím, k způsobu vzteklému, vonným nápojem, vínem s kadidlem smíšeným, přiveda horzně přistrojené, na úsvitě, když již město zástupy nezčíslnými u placu naplněno bylo, přijda ke dvoru, k tomu předsevzetí ponoukal krále, 31 Kterýžto hněvem velikým naplniv bezbožnou mysl, s těmi šelmami i se vší mocí vytrhl, chtěje nelítostivým srdcem a zřítedlnicemi očí dívati se tomu těžkému a žalostnému těch napřed oznámených vyvrácení. 32 Protož Židé od těch slonů, kteříž
- ↑ Výš 1.12. Item 3.11.
