Stránka:Bible kralická (1613) 5.pdf/78

kusiv pokutami, v známost uvedl důstojnost svou. ⁷ Po kterýchžto [pokutách] v známost jsi uvedl velikou svou moc, když jsi toho, kterýž honil lid tvůj s vozy i s množstvím zástupů, zatopil v hlubokosti moře; ty pak, kteříž se dověřili tobě, všecken tvor v moci majícímu, zdravé jsi převedl, kteříž také sami u sebe rozvažujíce skutky ruky tvé, chválili tebe všemohoucího. ⁸ Ty, ó králi, kterýž jsi stvořil neobsáhlou a nesmírnou zemi, vyvolil jsi město toto, a posvětils místa tohoto k slávě své (kterýž však ničeho nepotřebuješ) a oslavils je zjevením se důstojným, zvelebiv je k slávě velikého a poctivosti hodného jména svého. ⁹ A zamilovav dům Izraelský, zaslíbil jsi, jestliže by pro odvrácení náše přišlo na nás ssoužení, a přijdouce do místa tohoto, modlili bychom se, že vyslyšíš modlitbu naši. ¹⁰ Jsi pak věrný a pravdomluvný, poněvadž jsi častokrát, když ssouženi bývali otcové naši, spomáhal jim v tom snížení a vysvobozovals je z velikých bíd. ¹¹ Ale aj nyní, svatý králi, pro mnohé a veliké hříchy své utištěni jsme, podmaněni jsouce nepřátelům svým, tak že umdléváme v nestatečnostech. ¹² V tomto pak našem pádu ten nevážný a nečistý usiluje v lehkost uvésti toto svaté místo v zemi této oddané jménu slávy tvé. ¹³ Nebo ačkoli příbytek tvůj jest nejvyšší nebe, k němuž přistoupiti lidem nelze, ale poněvadž oblíbiv sobě slávu svou v lidu svém Izraelském, posvětil jsi místa tohoto; ¹⁴ Nemstiž nad námi skrze tu jejich nečistotu, aniž napravuj nás skrze poškvrnu, aby se nepochloubali ti nešlechetní v mysli své a neplésali pyšným jazykem svým říkajíce: My jsme potlačili dům tento posvěcený, jako potlačeni bývají domové ohavností; ¹⁵ Shlaď hříchy naše, a odpusť poblouzení naše, a prokaž milosrdenství své v čas tento; rychle nechť předejdou slitování tvá, a způsobě nám pokoj, dej chvály v ústa padajících k zemi a v mysli potřených. ¹⁶ Tu Bůh, kterýž všecky věci spatřuje a nade všecky nejsvětější jest, vyslyšev v svatém místě tu slušnou žádost, toho, kterýž se utrháním a nevážností velice vynášel, švihal, sem i tam ním zmítaje, jako vítr třtinou, tak že na zemi [leže] nic nemohl více dělati, a oudy poražené maje, nemohl ani promluviti, spravedlivým soudem jsa obklíčen. ¹⁷ Pročež přátelé a žoldnéři vidouce, an hrozné došlo na něj trestání, a bojíce se, aby tu neumřel, rychle jej vytáhli, náramným jsouce poraženi strachem. ¹⁸ Potom pak zase pookřáv, nikoli ku pokání nepřišel strestán jsa, ale s pohrůžkou přísnou pryč odjel. ¹⁹ Dostav se pak do Egypta, a nešlechetnosti přičiniv i skrze napřed ukázané pomocníky a tovaryše, kteříž všeho, což spravedlivého jest, poběhli, netoliko v nesčislných neřádích zůstával, ale i v takovou všetečnost se vydal, aby zlořečil po místech [lidu], a mnozí z přátel hledíce na královo předsevzetí, i oni následovali té jeho vůle. ²⁰ Nebo uložil národ ten vůbec uvésti v pohanění; a na věži, kteráž byla při dvoře [královském], sloup postaviv, nápis vytesati dal, aby žádný, kdožby neobětoval, do chrámu egyptských nechodil, ale aby všickni Židé v zápis lidu, aneb v otrocký řád uvedeni byli; kteříž by pak odpírali, aby mocí pobráni jsouce o život připravováni byli. ²¹ Kteřížby se pak zapsati dali, aby vypálený měli na tělích Erb Dionyziů, [totiž] list břečťánový, a potom aby odděleni byli k dobytému prve svobodství. ²² Aby se pak nezdál všech nepřítelem býti, doložil pak toho v tom psání: Chtěli-li by pak kteří z nich sobě vyvoliti to, aby mezi těmi, kteříž zvláštními ceremoniemi svěceni jsou, bydleli, ti měšťané že budou rovni Alexandrinským. ²³ Protož někteří v městě, řády města tohoto při náboženství v nenávisti majíce, snadně se poddali, jakoby znamenité nějaké slávy oučastni býti měli pro budoucí s králem bývání. ²⁴ Mnozí však v udatné mysli se posilnivše, neodstoupili od pobožnosti, ale peníze za život vynasazujíce bez strachu, snažovali se vysvoboditi z těch zápisů, v jisté naději postaveni jsouce, že pomoci