jsa lstivě od jiného zsazen a poběhlec do Ammonitské krajiny vyhnán jest. 27 Ale Menelaus, ačkoli přednost ujal, však připověděných králi peněz nevyřídil, ač ho Sostratos hejtman hradu upomínal. 28 Nebo jeho povinnost byla vybírati platy; pročež oba od krále obesláni jsou. 29 Lysimach kněžství obdržel. Ale Menelaus zanechal v nejvyšším kněžství na místě svém Lysimacha svého bratra; Sostratos pak Krateta, toho, kterýž ustanoven byl nad Cypry. 30 Když se pak ty věci dály, přihodilo se, že se Tarsenští a Malotští zbouřili, protože Antiochidě nevěstce královské darem dáni byli. 31 Protož spěšně král jel pokojiti těch věcí zanechav na místě svém Andronika, [jednoho] z těch v důstojnosti postavených. 32 Svatokrádež Menelaa i vražedlné srdce jeho. Tedy Menelaus vida, že dostal příhodného času, zlatá nádobí některá z Chrámu ukradna, dal poctu Andronikovi a jiná rozprodal do Týru a okolních měst. 33 O čemž jistotně zvěděv Oniáš a odebrav se do Dafny v stranu Antiochie ležící na místo útočištné, trestal ho. 34 Ale Menelaus pojav soukromí Andronika, napomínal [ho] aby zabil Oniáše; kterýž namluven jsa ke lsti, i rukou dáním s přísahou slíbiv, přijel k Oniášovi a podav pravice [jemu], (ačkoli v podezření byl) namluvil ho, aby z místa útočištného vyšel; kterýžto neostýchaje se spravedlnosti, ihned jej zabil 35 Pro kteroužto příčinu netoliko Židé, ale mnozí i z jiných národů hněvali se a muže toho nespravedlivý ten mord těžce nesli. 36 Když se pak král navrátil z krajin Cylických, toužili jemu Židé, kteříž v městě byli, spolu s Řeky, kteříž v nenávisti měli tu nešlechetnost, že bez příčiny Oniáš byl zabit. 37 Tedy Antioch srdečně zkormoucen jsa a obrátiv se k lítosti, slzel pro tu mrtvého toho středmost a velikou mírnost; 38 A rozpáliv se hněvem, hned z Andronika šarlatový oděv strhna a roucho roztrhna, rozkázal jej vůkol vésti po všem městě, až na to místo, kdež nad Oniášem bezbožnost provedl, a tu toho vraha utratiti dal. Nebo Pán hodné naň trestání vzložiti ráčil. 39 Ale když se znamenité svatokrádeže v městě od Lysimacha s vědomím Menelaa dály a vyšla ven ta pověst, sebrala se obec proti Lysimachovi; nebo zlatých nádob mnoho bylo rozneseno. 40 Kněz nejvyšší Lysimachus tak zpravoval až jest zabit. Když se pak zdvihli ti zástupové a hněvem naplněni byli, Lysimach zobláčev v zbroj do tří tisíc mužů, maje hejtmana nějakého Avarnu, sešlého věkem, anobrž neméně i rozumem. 41 Tedy vidouce to předsevzetí Lysimachovo, někteří schápajíce kamení, někteří kyje tlusté jiní pak ten, kterýž tu ležel, popel do hrsti berouce, házeli na ty, kteříž byli při Lysimachovi. 42 Za kteroužto příčinou mnohé zranili a toho svatokrádce u pokladnice zabili. 43 O ty pak věci osazen jest soud proti Menelaovi. 44 Bratr jeho Menelaus z těžkosti své skrze dary sobě pomohl, i nejvyššího kněžství zase dosáhl. A když přijel král to Týru, vedli proti němu žalobu tři muži, kteříž z rady vysláni byli. 45 Ale Menelaus již uviněn jsa, slíbil dáti peněz hojnost Ptolemeovi synu Dorimenovu, aby se přimluvil k králi. 46 Protož pojav Ptolemeus krále na nějaký palác aby se prochladil, odrazil ho [od předsevzetí]; 47 Kterýžto Menelaa, vší nešlechetnosti původu, propustil z těch nářků; ty pak ubohé, kteříž by i před Scyty vedli při, byli by za nevinné propuštěni, na smrt odsoudil. 48 Takž o město a o lid i chrámové nádobí se zasazujíce rychle nespravedlivou pokutu podnikli, 49 Pro kterouž příčinu i Týrští, v nenávisti tu nešlechetnost majíce, ku pohřbu jejich hojnost potřeb dodali. 50 Menelaus pak příčinou lakomství té vrchnosti zůstal v přednosti, zrůst bera v zlosti a veliký jsa měšťanů zrádce.
Kapitola V. Zázrakové na nebi. 5. Mordové Iásonovi 11. Antiochovi 24. Apolloniovi. 27. Ujití Judovo na poušť.
1 Zázrakové se ukazovali a budoucí zlé věci osvědčovali. Okolo pak toho času druhé tažení Antioch do Egypta vypravil. 2 I přihodilo se, že po všem městě téměř za dnů čtyřidceti, ukazovali se v povětří harcující jezdci, zlatý oděv mající, s dřevci jako vojska v zbroj oblečení, a s meči dobytými; 3 Též houfové jezdců sšikova-
