cníkem jest toho místa, kterýž přicházející [tam] k nešlechetnostem, tepe a k zhoubě přivodí. 40 Takovýmť způsobem ty věci při Heliodorovi a zachování pokladnice dály se.
Kapitola IIII. Nevole mezi Šimonem a Oniášem. 7. Nejvyšší kněžství Iásonovo 23. Menelaovo 29. a Lysimachovo.
1 Zrádní úkladové Šimonovi, proti knězi Oniášovi. Šimon pak napřed řečený, peněz i vlasti zrádce učiněn jsa, pomlouval Oniáše, jakoby on i Heliodora ponukl, i těch zlých věcí původem byl. 2 Nadto i dobrodince města a ochránce národu svého a horlivého milovníka zákonů úkladníkem věcí královských směl nazvati. 3 Ale když se nepřátelství tak velice rozmohlo, že skrze jednoho z těch, kteříž od Šimona chváleni byli, vraždy se dály, 4 Oniáš se k králi utekl, etc. Vida Oniáš veliké zjitření, a že se Apollonius, Celesyrie a Fenicie hejtman, vztěká, posiluje zlosti Šimonovy, vypravil se k králi; 5 Ne že by chtěl na měšťany žalovati, ale užitek obecný i obzvláštní všeho množství opatruje. 6 Nebo viděl, že bez královského opatření nemožné jest obdržeti pokoje při těch věcech a že Šimon nepřestane svého bláznovství. 7 Iáson se kněžství dotřel a nic dobrého s nim nesvedl. Když pak umřel Seleukus a ujal království Antiochus, kterýž měl příjmí Epifanes, [tedy] Iáson bratr Oniášův, stál o nejvyšší kněžství, 8 Přislíbiv králi, dostal-li by ho, stříbra tři sta šedesáte hřiven, a z jiného jakéhosi důchodu hřiven osmdesáte; 9 K tomu také sliboval i jiných sto a padesáte zapsati, jestliže by dopuštěno bylo, aby sobě podlé moci své školu a šraňky pro mládež ustavěl a aby měšťané Jeruzalemští psali se Antiochenskými. 10 Když pak dovolil král a on přednost obdržel, hned k řeckému způsobu národ svůj vedl 11 A milostivými královskými nadáními, danými od Jana otce Eupolemova, kterýž poselství učinil o přátelství a tovaryšství k Římanům, pohrdl a zákonní nařízení zrušil a odporná zákonu ustanovení v nově vydal. 12 Nebo sám od sebe pod zámkem školu vystavěl a nejbystřejší mládež přivábiv, kloboučky jim daroval. 13 A tak byla příčina [dána] k jakémusi pohanství a k průchodu cizího obyčeje skrze velikou nešlechetnost toho bezbožníka, a ne nejvyššího kněze Iásona. 14 Pročež kněží více k službám oltářním chuti neměli, ale i Chrámem pohrdajíce a obětí zanedbávajíce, pospíchali, aby v turnaji, kdež se k házení kulí pobízívali, nešlechetného divadla účastni byli. 15 A tak otců čest za nic sobě pokládali; pohanskou pak slávu za nejznamenitější soudili. 16 Pročež také přišel na ně těžký svízel; nebo ty jejichž obyčejů s chutí následovali a jimž se všelijak připodobniti chtěli, nepřátele a trapiče měli. 17 Bezbožnost zajisté provoditi proti Božským zákonům není věc malá, ale i to další čas zjeví. 18 Když pak držána byla ta, kteráž v pěti letech bývala hra v Týru, kdežto i král přítomen byl, 19 Iáson ten nešlechetník vyslal z Jeruzaléma jakožto Antiochenské ty, kteříž by se dívali a kteříž by tři sta drachem stříbra k oběti Herkulesovi donesli; za něž však žádali ti, kteříž přinesli, aby užívány k oběti nebyly. 20 Protož příčinou těch, kteříž přinesli, na přípravy bárek obráceny jsou. 21 Když pak poslán byl do Egypta Apollonius syn Menesteův na korunování Filometora krále, porozuměv Antioch, že Filometor straní od něho, pečoval o to, aby se opatřil proti němu; protož přijev do Joppen, vypravil se do Jeruzaléma, 22 Kdež slavně od Iásona a od města byv přijat, s fakulemi a prokřikováním jest uveden; takž potom do Fenicie s vojskem přitáhl. 23 Svržen z něho, proto že se lepší na ně kupec našel Menelaus. Po třech pak letech poslal Iáson napřed jmenovaného Menelaa, bratra Šimonova, kterýžby donesl peníze králi a o věci potřebné napomenutí učinil. 24 On pak vzácný jsa u krále, že jej příčinou moci jeho velebil, sám sobě zjednal nejvyšší kněžství, nadsadiv nad Iásona tři sta centnéřů stříbra. 25 Protož vzav královské mandáty, přijel, však ničeho toho, což by náleželo na nejvyšší kněžství, při sobě neprokazoval, ale vzteklost ukrutného tyrana a šelmy líté povahy [na sobě] pronášel; 26 A takž Iáson, kterýž vlastního bratra lstivě zsadil, sám
