síme se, abychom příměří učinili s nimi, prvé nežli by on učinil s Alexandrem proti nám; 5 Zpomenulť by zajisté na všecky zlé věci, kteréž jsme vykonali proti němu a proti bratřím jeho i proti národu jeho.) 6 A dal jemu moc zbírati vojska a chystati zbroj a aby byl tovaryšem jeho, nadto i ty, kteříž byli v zástavě na hradě, rozkázal vydati jemu. 7 Tedy vypraviv se Jonatan do Jeruzaléma, četl ty listy při přítomnosti všeho lidu i těch, kteříž byli na hradě. 8 Kteřížto báli se bázní velikou, když uslyšeli, že dal jemu král moc zbírati vojska. 9 I navrátili ti, kteříž byli na hradě, Jonatanovi ty zastavené; on pak navrátil je rodičům jejich. 10 Takž bydlil Jonatan v Jeruzalémě a počal vzdělávati a obnovovati města. 11 Nebo rozkázal těm, kteříž dělali ta díla, vzdělati zdi, horu pak Sion vůkol kamením čtverhranatým ohraditi; i učinili tak. 12 Pročež zutíkali ti cizozemci, kteříž byli v ohradách, kteréž vzdělal Bachydes, 13 a nechaje jeden každý místa svého, ušel do země své. 14 Toliko v Betsuře pozůstali někteří z těch, kteříž se strhli zákona a přikázaní, nebo tu měli útočiště. 15 Alexandrova upřímnost, etc.[1] Ale uslyšav Alexander král o slibích, kteréž skrze psaní učinil Demetrius Jonatanovi, a když vypravovali jemu o válkách a udatných činech, jichž dokazoval on i bratří jeho, a o pracech, kteréž měli, řekl: 16 Nenaleznemeť muže takového [ani] jednoho; nyní tedy vezměme ho za přítele a tovaryše svého. 17 A napsav listy, poslal jemu v tato slova řka: 18 Král Alexander bratru Jonatanovi pozdravení vzkazuje; 19 Slyšeli jsme o tobě, že jsi muž udatný v síle a hodný, aby byl přítelem naším. 20 Protož nyní ustanovujeme tě dnes nejvyšším knězem národu tvého a přítelem královským aby sloul. Přitom poslal jemu roucho šarlatové a korunu zlatou, [řka]: Drž s námi, a chovej se přátelsky k nám. 21 I oblékl se v posvatné roucho sedméno měsíce, léta stého šedesatého, na slavnost Stánků, a sebral vojska a připravil zbroje množství. 22 Uslyšav pak Demetrius o těch věcech, zarmoutil se a řekl: 23 Co jsme to učinili, že nás předstihl Alexander, aby v přátelství vstoupil s Židy k retování [sebe]. 24 Napíšiť jim i já slovy napomínajícími, [poskytna] důstojenství a darů, aby mi byli ku pomoci. 25 I psal jim v tato slova: Král Demetrius národu Židovskému pozdravení vzkazuje. 26 Že držíte nám smlouvu a zůstáváte v přátelství našem a nepřistupujete k nepřátelům našim, [rádi to] slyšíme a radujeme se. 27 Protož nyní zůstávejtež předce chovajíce nám věrnost a odplatíme se vám dobrým za to což nám činíte. 28 A odpustíme vám mnoho což jste povinni, nadto dáme vám dary. 29 Anobrž nyní osvobozuji vás a propouštím vám všecky Židy z daní a poplatků z soli a z korun; k tomu i ten třetí díl semene 30 a tu polovici ovoce z stromů, kterouž náleželo mně bráti, odpouštím od dneška i napotom aby brána nebyla z země Judské ani z těch tří krajů [2] připojených k ní, z Samaří a Galilee, a to od dnešního dne až na věčný čas. 31 Jeruzalém pak budiž svatý a svobodný, i končiny jeho i desátkové a cla. 32 Pouštím také moc nad hradem, kterýž jest v Jeruzalémě, a dávám nejvyššímu knězi, aby osadil jej muži kteréžbykoli vybral on k ostříhání jeho. 33 K tomu každého Žida zajatého z země Judské, po všem království svém propouštím svobodného darmo. 34 Nadto všickni ať zodpouštějí poplatky jejich i dobytků jejich; všecky pak svátky a soboty a Novměsíce a dny výroční a tři dny před slavností, tolikéž tři dny po slavnosti, ty dny ať mají všecky svobodné a volné všickni Židé, kteříž jsou v království mém, 35 aby neměl moci žádný prodávati ani zaměstnávati koho z nich s strany jakékoli věci. 36 Též nechť jest zapsáno z Židů mezi vojska královská okolo třidceti tisíců mužů a bude se jim dávati služba jakž náleží všechněm vojskům královským; 37 A z těch ustanoven bude [díl] po pevnostech královských velikých a [díl] ustanoven bude z nich nad věcmi tohoto království, těmi, kteréž svěřovány býva-
Stránka:Bible kralická (1613) 5.pdf/102
Tato stránka nebyla zkontrolována
