třidceti, kraw čtyřidceti, woľů deſet, oſlic dwadceti/ a oſlátek deſet. 16 A poručiľ ge ſľužebnjkům ſwým/ každé ſtádo obzwľáſſtně, a řekľ ſľužebnjkům ſwým; Gděte předemnau/ a ſtádo od ſtáda ať gde opodáľ. 17 Y poručiľ přednjmu, řka; Když ſe potká s tebau Ezau bratr můg/ a optá ſe tebe, řka; Čj gſy, a kam gdeš? a čj geſt to [ſtádo] před tebau? 18 Řekneš; Gſem ſľužebnjka twého Iákoba/ [a] dar tento, geſt poſľán pánu mému Ezau/ a teď y ſám [gde] za námi. 19 Poručiľ také druhému/ y třetjmu/ a wſſechněm gdaucým za těmi ſtády, řka; W táž ſľowa mľuwte k Ezau, kdyžbyſte naň trefili. 20 A djte také; Ay ſľužebnjk twůg Iakob za námi, nebo řekl; Vkrotjm twář geho darem, kterýž gde předemnau/ a potom vzřjm twář geho/ ſnad přigme twář mau. 21 A tak předſſeľ dar před njm: on pak zuſtaľ tu noc při haufu. 22 A wſtaw geſſtě w nocy, wzaľ obě ženy ſwé, a dwě děwky ſwé/ a gedenácte ſynů ſwých/ a přeſſeľ přes brod Iábok. 23 Wzaw tedy ge, přeprawiľ ge přes tu řeku/ přeprawiľ také [y wſſe] což měľ. 24 Iákob zápaſý s Bohem. A zuſtaľ Iákob ſám, a [tu] zápaſyľ s njm muž až do ſwjtánj. 25 A wida že ho nepřemůže/ obrazyľ geg w přjhbj wrchnj ſtehna geho/ y wywinuľo ſe přjhbj ſtehna Iákobowa když zápaſyľ s njm: 26 A řekľ; Puſť mne/ nebť zaſwitáwá. Y řekľ; Nepuſtjm tě, leč mi požehnáš. 27 Y řekľ gemu; Gaké geſt gméno twé? Odpowěděľ; Iákob. 28 Iákobowi gméno dáno Izrael, totiž Knjže Boha ſylného. [1] Y dj; Nebude wjce nazýwáno gméno twé [toliko] Iákob/ ale [také] Izraeľ: nebo ſy ſtatečně zacházeľ s Bohem y lidmi/ a přemohľs. 29 Y otázaľ ſe Iákob řka; Oznam proſým gméno ſwé. Kterýžto odpowěděľ; Proč ſe ptáš na gméno mé? y daľ mu tu požehnánj. 30 Tedy nazwaľ Iákob gméno mjſta toho, Fanuel: nebo ſem [pry] widěľ Boha twářj w twář/ a zachowána geſt duſſe má. 31 Iákob okulhawěľ Y wzeſſľo mu ſľunce když pominuľ [mjſta toho] Fanuel/ a kulhaľ na nohu ſwau. 32 Protož negedj ſynowé Izraelſſtj až do tohoto dne [té] žiľy krátké/ kteráž geſt w wrchnjm přjhbj ſtehna: proto že obrazyľ přjhbj ſtehna Iákobowa na žile krátké.
- ↑ Njž 35.10.
Kapitola XXXIII. Wjtánj Iákobowo s Ezau/ a Přjchod geho do Sychem.
1 Ezau wyſſeľ wſtřjc Iákobowi. POzdwih pak očj ſwých Iákob, vzřeľ an Ezau gde/ a čtyři ſta mužů s njm: y rozděliľ ſyny, Lje z wľáſſť, a Ráchele zwľáſſť, a obau děwek z wľáſſť. 2 Poſtawiľ prawjm děwky s ſyny gegich napřed, potom Lju s ſyny gegjmi za nimi, Ráchel pak a Iozefa neyzáze: 3 A ſám ſſeľ před nimi/ a pokľoniľ ſe až k zemi po ſedmkrát, až práwě přiſſeľ k bratru ſwému. 4 Ezau ſe s Iákobem na potkánj ľaſkáwé obgali. Y běžeľ Ezau proti němu/ a obgaľ ho/ a pad na ſſjgi geho ljbaľ ho/ y pľakali. 5 Pozdwih pak očj ſwých a ſpatřiw ženy s dětmi, řekľ; Kdo gſau onino s tebau? Odpowěděľ; Iákob djtky ſwé/ od Boha ſobě dané býti prawiľ [Gſau] djtky, kteréž Bůh daľ z miľoſti ſľužebnjku twému. 6 Mezy tjm přibljžiľy ſe děwky s ſyny ſwými, y pokľonili ſe. 7 Přibljžiľa ſe také Lja s ſyny ſwými a pokľonili ſe: a potom přibljžiľ ſe Iozef, a Ráchel a také ſe pokľonili. 8 Y řekľ [Ezau;] K čemu g~t wſſecken ten hauf, kterýž ſem potkaľ? Odpowěděl; Abych nalezľ miľoſt před očima Pána mého. 9 Ezau nebyľ daru žádoſtiw/ a že geg potõ přigaľ/ včiniľ to z přinucenj Tedy řekľ Ezau; Mám hogně bratře můg/ nech ſobě což twého geſt. 10 Y řekľ Iákob; Ne[zbraňůg ſe], proſým/ geſtli že ſem nynj nalezľ miľoſt před očima twýma/ přigmi dar můg z ruky mé: poněwadž ſem widěľ twář twau/ gako bych widěľ twář Božj/ a ľaſkawě ſy mne přigaľ: 11 Přigmi, proſým, dar můg obětowaný tobě/ poněwadž ſſtědře obdařiľ mne Bůh/ a mã wſſeho doſti. Takž ho přinutiľ/ a [on] wzaľ. 12 Ezau gjti chtěľ s Iákobem Y dj; Poď, a gděme/ [gá] půgdu s tebau. 13 Y řekľ k němu [Iákob;] Wj pán můg/ že děti ſau autlj/ a mám s ſebau owce y kráwy březý/ kteréžto budauli hnány přes moc geden den/ pomře mi wſſecken dobytek: 14 AAle on ho zdržowati nechtěľ. Nechžť medle gde Pán můg před ſľužebnjkem ſwým: gá pak poznenáhľu ſe poberu/ tak gakž bude mocy gjti ſtádo, kteréž před ſebau mã a gakž poſtačiti budau mocy děti/ až tak dogdu ku Pánu ſwému do Seir. 15 Y řekľ Ezau: Nechť ale pozuſtawjm něco lidu kterýž mám s ſebau. Y odpowěděľ;
