Zaſljbenj Božj Iákobowi obnoweno [1]A bude ſjmě twé gako prach země; nebo rozmůžeš ſe k Západu, y k Wýchodu/ na Půľnoci, y ku Poľedni: nad to požehnány budau w tobě wſſecky čeledi země/ a w ſemeni twém: 15 A ay gá gſem s tebau/ a oſtřjhati tě budu kamžkoli půgdeš/ a přiwedu tě zaſe do země této: Potěſſuge Bůh Iákoba. nebo neopuſtjm tebe/ až y učinjm což ſem mľuwiľ tobě. 16 Procýtiw pak Iákob ze ſna ſwého, řekl; W prawdě Hoſpodin g~t na mjſtě tomto/ a gá ſem newěděľ. 17 (Nebo zhrozyw ſe, řekľ: Gak hrozné geſt mjſto toto? nenj giného, Dům Božj a Brána nebeſká gediné dům Božj a tu geſt brána nebeſká.) 18 Wſtaw pak Iákob ráno/ wzaľ kámen kterýž byľ podľožiľ pod hľawu ſwau/ a poſtawiľ geg na znamenj pamětné/ a [2] poliľ geg ſwrchu olegem. 19 Protož nazwaľ gméno mjſta toho Beth El: geſſto prwé to měſto ſľauľo Lůza. 20 Iákob ſe Bohu ſlibem dobrowolné zawázaľ. Zawázaľ ſe také Iákob ſlibem, řka; Geſtliže Bůh bude ſemnau/ a oſtřjhati mne bude na ceſtě této kterauž gá gdu/ a dáli mi chléb ku pokrmu, a raucho k oděwu, 21 A nawrátjmli ſe w pokogi do domu otce ſwého/ a bude mi Hoſpodin za Boha: 22 Kámen tento kterýž ſem poſtawiľ na památku, bude domem Božjm: a ze wſſech wecý kteréž mi dáš/ deſátky ſprawedliwě tobě dám.
Kapitola XXIX. Iákob odſſed, ſľaužiľ v Lábana. 18 Potom pogaľ dcery geho.
1 Iákob ſe wyprawiľ do Země wýchodnj TEdy Iákob wſtaw/ odſſeľ do země wýchodnj: 2 A pohleděw, vzřeľ ſtudnicy w poli/ a tři ſtáda owcý, ana ſe ſľožiľa při nj: nebo z té ſtudnice napágeli ſtáda: a kámen weliký [byľ] na wrchu ſtudnice. 3 Shánjwána pak tam býwaľa wſſecka ſtáda/ a [teprw] odwalowali kámen ten od wrchu té ſtudnice, a napágeli dobytky/ potom zas přiwalowali kámen na wrch ſtudnice, na mjſto geho. 4 Tedy řekľ gim Iákob; Bratřj mogi, odkud gſte? Kteřjžto odpowěděli; Gſme z Háran. 5 A o Lábanowi gak ſe má přezwěděw/ Y řekľ gim: Znáteli Lábana, ſyna Náchorowa? A oni řekli; Známe. 6 Y dj [opět] k njm: Dobřeli ſe má? Odpowěděli; Dobře: A ay Ráchel dcera geho [tamto] gde s dobytkem. 7 Tedy řekľ; Wſſak geſſtě daleko do wečera/ aniž geſſtě čas, aby dobytek byľ ſehnán: napogte ſtáda, a gděte, paſte. 8 A oni odpowěděli; Nemůžeme/ než až ſe wſſecka ſtáda ſeženau/ a odwalen bude kámen od ſwrchku ſtudnice/ abychom napogili owce. 9 Když on geſſtě mľuwiľ s nimi/ přiſſľa k tomu Ráchel s ſtádem otce ſwého: neb ona páſľa ſtádo: 10 Dobytek geho napogiľ, Tedy Iákob/ vzřew Ráchel dceru Lábana vgce ſwého/ a ſtádo geho/ přiſtaupiľ, a odwaliľ ten kámẽ od wrchu ſtudnice/ a napogiľ ſtádo Lábana vgce ſwého. 11 Dceři geho ſe oznámiľ. A poljbiľ Iákob Ráchel: a powýſſiw hľaſu ſwého, pľakaľ. 12 Oznámiľ gj pak byľ Iákob/ že geſt bratr otce gegjho/ a že geſt ſyn Rebeky: a ona přiběhſſi, oznámiľa [to] otcy ſwému. 13 Lában ho do domu ſwého přigaľ. Y ſtaľo ſe když Lában vſľyſſeľ powěſt o Iákobowi, ſynu ſeſtry ſwé/ že wyběhľ proti němu/ a obgaw ho, poljbiľ, a vwedľ do domu ſwého: on pak wyprawowaľ Lábanowi o wſſech těch wěcech. 14 Gemužto odpowěděľ Lában; Giſtě koſt má, a těľo mé gſy. Y zuſtaľ s njm přes ceľý měſýc. 15 Iákob za Ráchel ſedm let v Lábana ſľaužiľ. Tedy řekľ Lában Iákobowi: Zdali proto, že gſy bratr můg, darmo mi ſľaužiti budeš? Powěz mi gaká [má býti] mzda twá? 16 (Měľ pak Lában dwě dcery: gméno ſtarſſj, Lja/ a gméno mľadſſj, Ráchel: 17 Než Lja měľa oči mdľé/ ale Ráchel byľa pěkné poſtawy a kráſné twáři: 18 Y miľowaľ Iákob Ráchel,) Řekľ tedy: Buduť ſľaužiti ſedm let za Ráchel, dceru twau mľadſſj. 19 Odpowěděľ Lában: Lépeť geſt abych gi tobě daľ, nežlibych gi daľ muži ginému; zuſtaniž ſemnau. 20 Takž Iákob ſľaužiľ za Ráchel ſedm let/ a byľo před očima geho, gako nětco máľo dnů/ proto že ľaſkaw byľ na nj. 21 Potom řekľ Iákob k Lábanowi: Deyž [mi] ženu mau: nebo wyplněni ſau dnowé mogi, abych wſſeľ k nj. 22 Iákobowi Swadba včiněna. Tedy ſezwaľ Lában wſſecky muže mjſta toho/ a učiniľ hody. 23 Vwečer pak/ wzaw Lju, dceru ſwau, vwedľ gi k němu/ a [on] wſſeľ knj. 24 Lja Manžeľka Jákobowa. Daľ také Lában Zylfu děwku ſwau, Lje dceři ſwé, za ſľužebnicy. 25 A když byľo ráno Poznaľ že geſt Lja: y řekľ k Lábanowi;
