4Hospodin však spustil vítr veliký na moře, že nastala na moři veliká bouře a lodi hrozilo, že se ztroskotá. 5Plavci se báli a volali, každý k bohu svému, a vmetali nářadí, které na lodi bylo, do moře, aby jim bylo ulehčeno.
Jonáš pak byl sestoupil dovnitř lodi, lehl si a tvrdě spal. 6I přistoupil k němu velitel lodi a řekl mu: „Co ty se poddáváš spánku? Vstaň, vzývej boha svého! Snad (ten) bůh rozpomene se na nás, a nezahyneme.“
7I řekli si vespolek: „Nuže, vrzme losy, abychom zvěděli, čí vinou nás toto neštěstí potkalo!“ Když metali losy, los padl na Jo-
Jonáš níže ve v. 9. vyznává, že Hospodin, před kterým utíká, učinil pevninu i moře! V Jonáši, který představuje Žida, je tu šleháno židovské sobectví, které se domnívalo, že Hospodin proroka omilostňuje toliko v Palestině, a nikde jinde! — Spisovatel velmi dovedně zatajuje příčinu, proč Jon utíká, aby upokojil vzbuzenou zvědavost teprve na konci knihy: 4, 2. — První „do Tarsise“ řečeno jest předběžné (prolepticky). Taršíš = Tartessus, země, řeka a město na Guadalquiviru (v jihozápadním Španělsku), asi tam, kde je dnes Cadix. Jer 10, 9: Ez 27, 12. Z Jope tam jezdily veliké lodi, zvané taršíšské. Viz Is 2,16; 23,10. — „Sestoupil“ s hor judských, nejspíše z Jerusalema. — Jope známý přístav, který býval v rukou Filišťanů a Féničanů. Židé zmocnili se ho teprve za časů Machabejských. (l Mach 10, 74 nn a jj). Viz Jos 19, 46. a jj. — „příslušné“ jedné osobě za cestu, kterou loď vykoná z Jope do Taršiše (Přehnaný jest výklad, že Jon pronajal si sám celou loď, jen aby co nejdříve odplula s nim, nečekajíc na jiné cestující, nečekajíc ani, až naloží přichystané zboží! — „s nimi“ s námořníky na taršíšské lodí.
V. 4. „však“ proti úmyslu Jonášovu před Hospodinem uprchnouti. — „spustil“ — shodil náhle s výšin, kde podle prostonárodního přírodopisu starovýchodního byly větry drženy v jakýchsi zásobárnách. Srv. Jer 10, 13; 51, 16; Ž 134, (135), 7. Jsou Hospodinovi k službám jako poslušní sluhové. Srv Zach 6, 5; Ž 103 (104), 4; 148, 8. Jon utíkaje před Hospodinem s pevniny nachází ho na vlnách. (Tertullian). — Lodi hrozilo nebezpečí, ne-li na širém moři, tedy u břehu jafského, kde jest dosud mnoho nebezpečných skalisek, jež působí plavcům starostí.
V. 5. „jim“ námořníkům, které tížilo nebezpečí jako těžký kámen. (Podle Vulg: „aby se odlehčila od něho“ (loď od nářadí). Plavci byli pohane ze všelijakých národů nebo Féničane ze všelijakých měst, mohl tedy volati každý buď ke svému bohu národnímu nebo k bohu (baalu) svého města. Staří mívali na přídi nebo zádi lodí modly svých bůžků. Moudr (14, 1). — „nářadí“ a zboží, nejspíše obilí (3 Král 5, 11; Ez 27, 17; Sk 12, 20. Když bylo vyházeno zboží do moře nabyla loď menší váhy a menšího ponoru, že mohla po vlnách snaze býti „zmítána, ale nesnáze ponořena; možno, že měli plavci také jiný důvod, proč lodi ulevili. — „byl sestoupil“ již před bouří do podpalubí a zalezl nejspíše mezi zboží; když plavci to zboží vynášeli na palubu, aby je vházeli do moře, nalezli mezi nimi tvrdě spícího Jonáše, oznámili věc kapitánu a ten k němu nyní příchází. Tvrdý spánek za hukotu mořské bouře byl všem nápadný. — Spánek dostavuje se po starostech, po velikém duševním napětí Jonášově. Tvrdý spánek mohl by znamenati netečnost národa israelského ke všemu hřímání proroků, zatvrzelost Israele, kterého Jon tu představuje.
V 6. „co se poddáváš spánku“, (LXX:) Co chrápeš? — Je známa snaha mnohobožských pohanů neopomenouti ani jediného, ani neznámého boha, který by se mohl hněvati na člověka. V tomto případě mohl by hněvající se bůh býti bůh Jonášův, i toho tedy dlužno prositi! — v kapitánu bylo by možné viděti pohanstvo (Ninivany), jež budí svou příkladnou kajícností Israelity ze spánku nekajícností. — Je přirozeno, že každý ve svém nebezpečí doufá více v pomoc jiného (Jer). — Pravděpodobně Jon poslechl výzvy kapitánovy a modlil se. Spisovatel o tom pomlčel, snad proto, aby zdůraznil více nekajícnost a zatvrzelost Israelitů, jež Jon představoval.
V. 7. Když se byli námořníci marně ke svým bohům modlili, dohadovali se, jak bylo mezi pohany obyčejem, že bouři a vlnobití zavinil některý z nich nebo z cestujících, a ten tedy že má za svou vinu pykati, aby netrpěli nevinní s vinnými. Staří se vesměs domnívali, že losy nebo kostkami odpovídá božstvo (Srv. také posvátné osudí u {{Oprava|Israeliů|Israelitů). Viz Jos 7, 14-22 (Achan); 1 Sam 14, 42 (Jonatas). Losováno bylo šípy, vloženými do toulu; možno se dohadovati, že
