ČÁST PRVÁ
(hl 1 n).
Jonáš hledí se vymknouti příkazu Božímu, aby kázal pokání v Ninive (1, 1-3). Na lodi, po které chtěl uprchnouti, bylo shledáno, že zavinil bouři, která námořníky ohrožuje: i byl vržen do moře a pohlcen od veliké ryby (1, 4—2, 1). Když jej ryba vyvrhla na pevninu, děkoval Hospodinu chvalozpěvem (2, 2—11)
Hlava 1 — 1Hospodin oslovil Jonáše, syna Amatiova, takto: 2„Vstaň [a] jdi do Ninive, města velikého, a kaž v něm, neboť vystoupila zloba jeho přede mne.“ 3Avšak Jonáš vstal, aby utekl do Tarsise, daleko od Hospodina. Sestoupil do Joppe a našel loď, která měla odplouti do Tarsise; zapravil příslušné jízdné a sestoupil do ní, aby se odebral s nimi do Tarsise daleko od Hospodina.
Hl. 1. — V. 1. O významu slov „Jóná“ a „Amittaj“ viz výše úvod na str 389. — (Jiní vykládají „Jóna“ Holubař, jiní (jakožto zkratku z) Jehónáthán = Hospodin dal; jiní „Násilník“, Jer překládá: „Bolestný“).
V 2. „v něm“ = k němu, proti němu) — Nespojené „vstaň, jdi“ (hebr) naznačuje rychlost, s jakou má Jon vykonati Boží příkaz. Tím náhlým tónem byl Jon nemile překvapen. — Co měl kázati, Bůh Jonášovi podrobněji udal. Srv. níže 3. 4. - „Ninive“ souvisí se jménem bohyně starobabylonské „Niná“, dcery boha Ea, která — jak se zdá — postupem doby splynula s bohyní Ištar, ježto Ninive slulo „zamilovaným městem Ištařiným“ Pochybno jest, bylo li město nazváno podle bohyně nebo naopak bohyně podle města. Název města mohl by znamenati „Město ryby (nún)“ nebo „Tučnou pastvinu“ nebo „Bydliště“ vůbec. — Kdo město založil, viz Gn 10, ll. Senacherib je povýšil na sve královské sídelní město (4 Král 19, 36), kdežto prve bydlili v něm assyrští králové jen občas (od dob Asurnasirpalových 884 60). Zdá se, že Ninive činilo s jinými třemi městy (Rechobot—Ir, Chale a Resen Gn 10. 11) veleměsto (Čtyřměstí) Diodor je nazývá největším městem starověkým (11, 3). Podle Strabona (XVI 1, 5) bylo Ninive mnohem větší nežli Babylon. Bylo, jak samozřejmo, opevnéno a v ohrazeném prostoru byly také zahrady a role, jak dlužno se dohadovati z toho, že Ninivští drželi si mnoho dobytka (4, 11). Na místech bývalého veleměsta jsou dnes zejména dva pahorky, jeden na severu (Kujundžik) a druhý na jihu (Nebi—Júnus, t. j. prorok Jonáš) s vesnicí Nunia na jihu). — Velikost města je tu zdůrazněna, aby bylo zřejmo, že jest v něm mnoho obyvatelstva, také nevinných dětí, i dobytka, že tedy zkáza tolika životů nemůže býti Bohu lhostejna. — Mravní zloba vystoupila před Hospodina, t. j. křičí k němu se země jako kdysi volala zloba Sodomy (Gn l8, 10 n). Podrobněji vypisuje tu mravní zkaženost níže prorok Nahum (3, 1). Také na jiných místech líčí Písmo assyrskou krutost věrolomnost (Is 10, 6) a zpupnost (Is 37, 24; Ez 31,10; Sof 2, 15). („Prušáci starého Východu“).
V. 3. Jonáš v zaslepenosti, proroka málo hodné, chce před Hospodinem utéci po moři, proto utíká do přístavu na západ kdežto měl se bráti na východ! Přišed do Jope nalezl korab, který měl plouti do dalekého Taršíše. Byla to pro Jonáše vítaná příležitost. Dříve sotva věděl o lodi, která pojede až na kraj světa! Pohané se domnívali, že moc boha sahá jen potud, pokud se rozkládá jeho země nebo pokud sídlí jeho národ; pohan mohl tedy podle svých mnohobožských názorů utéci některému bohu. Ne tak Israelita, tím méně prorok israelský, který věděl, že moc Tvůrce nebe, země i moře není obmezena toliko na Palestinu.
