ohrady chrámu, zavřeli chrám, 16když byl vešel Antioch; poté otevřevše skryté dveře do chrámu, metali kamení, zabili vůdce a jeho průvodčí, na kusy je rozsekali a setnuvše jim hlavy vyvrhli je ven. 17Za vše požehnán buď Bůh, který vydal bezbožníky (na záhubu).
18Hodlajíce tedy slavili očistu chrámu dvacátého pátého dne měsíce kasleu, za věc nutnou jsme pokládali oznámiti vám (to), byste i vy slavili den stánků a den ohně, který dán byl, když Nehemiáš po vystavěni chrámu a oltáře obětoval oběti. 19Když totiž otcové naši vedeni byli do Persie, kněží tehdejší, kteří Boha ctili, vzavše tajně
— Podle některých rukopisů utali hlavu toliko králi a tu vyhodili ven jeho družině (nebo vojsku mimo ohradu chrámovou stojicímu?).
V. 17. Tato zpráva o smrti Antiocha IV. liší se od zpráv podaných 1 Mach 6, 1—4 a 2 Mach 9, 1 nn. Jeť to prvni pověst, která kolovala v Palestině brzy po smrti Antiochově prve nežli došly zprávy spolehlivé a zaručené. Podávají-li Židé palestinští svým egyptským soukmenovcům první ještě nepotvrzenou (v podrobnostech) zprávu o smrti Antiocha IV., možno z toho vyvozovati, že psali tento list brzy po jeho smrti, r. 149 letopočtu seleukovského, t. j. v druhé polovici r. 164 před Kr. — Kdyby byl spisovatel list sám si smyslil a podvrhl, byl by sotva tuto pověst zaznamenal, kdyžtě psal mnohem později, kdy byly již dávno došly zaručené zprávy (1 Mach 6, 1—4; 2 Mach 9, 1 nn.); je tedy tato zpráva (pověst) důkazem, že spisovatel podává skutečný list, napsaný asi o 40 let dříve nežli jest napsána 2 Mach. — Zpráva o smrti krále, který byl tolik zla Židům natropil, byla podnětem k radostně výroční oslavě posvěcení jerusalemského chrámu, která se blížila (Herkenne). List, o němž je řeč 2 Mach 1, 7. psán r. 169 (Seleuk), tedy o 20 let dříve než list 1, 10b—2, 19. (Kugler se domníva, že 1, 13—16. se nevztahuje na Antiocha IV., nýbrž na jeho otce Antiocha III. Antioch III. totiž byl zabit od obyvatelstva Elymaidy, když chtěl tamní chrám, zasvěcený Bélovi, vypleniti (Diodor 28, 3; 29, 15; Strabo 16, 744; Justin 32, 2, 1 n.; Euseb). Původně prý za v. 12. bylo vypravováno o nešťastném dobrodružství Antiocha IV. v Persepoli (2 Mach 9, 1 nn.), jakož i o soudu Božím, který ho stihl za to, že se mnohem více byl provinil na chrámu jerusalemském. Aby dojem těchto událostí byl sesílen, poukázáno jest dále (v. 13—16) na to, že již otec Antiocha proslavil se svatokrádeží a zaslouženě byl potrestán. V. 17. vztahoval prý se na oba korunované zločince. Opisovač listu dav se oklamati dvěma stejné znějícími jmény „Antioch“ (otce a syna) a podobnými podniky jejich, přeskočil právě hlavní věc, týkající se Antiocha IV.)
V. 18. „očistu chrámu“ — výročí (první?) té očisty; srv. 2, 16. Ta slavnost sluje „den stánků“, ježto byla slavena podobně jako slavnost stánků v měsíci tišri; srv. 10, 6; je to slavnost stánková v měsíci kasleu! Viz výše v 9. — Palestinští chtějí spolu s výročím očisty chrámu slaviti památku posvátného ohně, který byl nalezen za Nehemjáše. Běží o oheň, který měl na oltáři ve vnitřním nádvoří chrámovém ustavičně být udržován; Lv 6, 12 n. — O této oslavě nalezeného ohně není ve zprávě o prvni očistě chrámové 1 Mach 4, 54—59. řeči, aniž kde jinde vyskytuje se o ní zmínka. Ježto list (1, 18—36.) podrobně líčí dějinný podklad „dne ohně“, kdežto dějinný podklad „kasleuového dne stánků“ předpokládá jako známý a proto se o něm nešíří, možno se dohadovati, že teprve při prvním výročí očisty chrámové byla spolu slavena poprvé památka nálezu posvátného ohně. — „po vystavění chrámu a oltáře“ = „Nehemjáš vystavěv chrám a oltář“ (řecky). — Nehemjáš sice nevystavěl chrám — ta zásluha patří Zorobabelovi, ale, jak vyplývá z Neh 2, 8 a Jos. Flav. Starož. XI. 5, 7 chrám Zorobabelův dostavěl, neb aspoň „opravil“. Herkenne podle rukopisu Moskevského (číslo 125) místo „vystavěv“ čte a překládá „nařídiv“ o chrámu a oltáři, t. j. zavedl pořádek ve chrámě a na oltáři; srv. Neh 10, 32 nn.; 13, 7 nn. Vystavěl-li Neh jerusalemské zdi, zajisté že věnoval podobnou pozornost i chrámu; ostatně tím, že opevnil Jerusalem opevnil i chrám a oltář. Knabenbauer upozorňuje na Neh 11, 42., který praví, že při svěcení zdí jerusalemských byly podávány veliké oběti.
V. 19. „Persie“ sluly později kraje bývalé Babylonie, ježto k Persii od časů Cyrových patřily, třebaže později i Persie jakožto veleřiše zanikla. Srv. 1 Mach 3, 31 n. Ostatně zpráva tu podaná jest čerpána ze starší doby, z časů Nehemjášových, kdy Babylonie ještě k Persii skutečně patřila (Herkenne). — Podle
