mu velekněžskou důstojnost a všelijaké jiné hodnosti, jež prve měl, učinil jej prvním z přátel.
28Jonatas požádal krále, aby svobodné učinil Judsko a tři kraje od území samařského (oddělené) a slíbil mu tři sta hřiven. 29Král svolil a napsal Jonatovi listinu o všech těch věcech tohoto znění: 30„Král Demetrius (vzkazuje) Jonatovi bratru i národu židovskému pozdrav. 31Opis listu, který jsme napsali Lastenovi, otci svému, o vás, posíláme vám, abyste (o něm) věděli: 32Král Demetrius otci Lastenovi pozdrav! 33Národu židovskému, přátelům našim, kteří zachovávají povinnosti své k nám, usoudili jsme dobrodiní prokázati za oddanost jejich k nám. 34Proto přidělujeme jim všecko území Judska jakož i tři kraje, (Aféremu,) Lydu a Ramatu, které přivtěleny jsou k Judsku od Samařska, i všecky končiny jejich. Všem, kteří obětují v Jerusalemě (promíjíme) ty poplatky, které vybíral od nich prve král každý rok z úrody země i z ovoce. 35Také ostatní poplatky, které náležely nám jménem desátků a daní, od tohoto času odpouštíme jim; také solné doly a koruny, kteréž nám byly přinášeny, 36všecko jim odpouštíme; a nic z toho nebude zrušeno od nynějška až na věčné časy. 37Protož nyní snažte se učiniti opis toho, a (ten) ať jest odevzdán Jonatovi a položen na svaté hoře na význačném místě.“
38Demetrius král vida, že jest pokojná vůči němu jeho země a že mu nic neodpírá, rozpustil všecko své vojsko, každého do svého domova, kromě cizího vojska, které byl sebral s ostrovů pohanů; (proto) všecka vojska otců jeho pojala zášť proti němu.
39Tryfon pak byl jeden z těch, kteřl byli prve na straně Alexan-
V. 28. O těch třech krajích viz výše 10, 30. a níže 11, 34. — Tu svobodu byl již slíbil Demetrius I., otec nynějšího krále (10, 29).
V. 30. „bratru“ jako 10, 18.
V. 31. Jos. Flavius vypravuje (Starož. XIII, 4, 3), že Lastenes (z Kréty) přivedl mnoho najatého vojska Demetriovi II., když se plavil z Kréty do Cilicie, aby se ujal královské vlády (10, 67). Snadno se dovtípiti, že Demetrius pokládal Lastena za svého dobrodince, za nejlepšího rádce a pomocníka, že ho proto nazývat „otcem“ svým a že ho učinil guvernérem v Célesyrii, ne-li dokonce správcem celé říše, Byl li tím či oním, vysvětlíme si, proč posílá Demetrius královský výnos týkající se Židů Lastenovi — byltě jejich nadřízeným úředníkem, který měl provésti královskou vůli.
V. 32. První město, ve Vulg vynechané, sluje v řec. Afairema, t. j. Efraim, Efron, jmenovaný 2 Par 13, 19; 2 Sam 13, 23. Viz Jos 18, 23 (et-Taijibe) — Lydda = dnešní Lud 1 Par 8,12; Esdr 2, 33; Neh 11, 35. — Ramata (Ramadem, Ramathaim). Viz Jos 18, 25; 1 Král 1, 1.
V. 34. srv. s 10, 30. — „všem, kteří obětují v Jerusalemě“, ne tedy Samařanům, kteří obětují na hoře Garizim (Gutberlet).
V. 35. Srv. 10, 29. - „solné doly“ = poplatky z používání jich.
V. 37. ukládá Lastenovi a jeho úředníkům (kanceláři), aby list královský jemu svědčící dal opsati a ten opis poslal Jonatanovi. Vedle toho však posílá sám král opis řečeného listu Jonatanovi — zvláštní to důkaz královské přízně.
V. 39 n. Diodotus, přijmím Tryfon (Bříchopásek), rádce Demetriův zpozoroval, že jeho pán a král jest velmi neoblíben pro své všelijaké nectnosti (Livius, Justín); i zosnoval si plán, který měl vynéstí na trůn jej samého. Po Alexandrovi zbyl chlapec, Antioch, chovaný v Arabii u knížete, který tu sluje zkomoleně Emalchuel (Diodor ho nazývá Jamblichos, Jos. Flavlus: Malchos). Toho chlapce chtěl dostatí jakožto bývalý oddaný sluha jeho otce do své moci, aby mu zjednal královskou korunu; za jeho nezletilosti chtěl jakožto správce říše a poručník králův vlásti; z toho úřadu mohl by se snadno později vyšvihnouti na trůn královský sám! Arabský emir prohlédl asi záměry Tryfonovy a zdráhal se vydati mu Antiocha. Proto bylo Tryfonovi dlouho přemlouvati ho („zůstal tam dlouho“).
