35Lysiáš vida útěk svých a udatnost Židů, kteří hotovi jsou buď žíti anebo statečně umříti, odtáhl do Antiochie a sbíral bojovníky, aby jsouce rozmnoženi zase táhli do Judska.
36Tehdy řekl Juda a bratří jeho: „Hle, potřeni jsou nepřátelé naši; pojďme nyní, vyčisťme svatyni a znova ji posvěťme.“ 37I shromáždilo se všecko vojsko a vystoupili na horu Sion. 38Viděli svaté místo zpustlé, oltář znesvěcený, brány vypálené, v nádvoří proutí vyrostlé jako v lese nebo na horách a chrámové kobky pobořené. 39Tu roztrhli si roucha, kvílili kvílením velikým, sypali si popel na hlavu, 40padli na tvář k zemi, zatroubili na polnice, kterými dávali obyčejně znamení a volali k nebi.
41Tehdy zřídil Juda muže, aby bojovali proti těm, kteří byli na hradě, dokud by nevyčistili svatého místa. 42Vybral také kněze bez úhony, mající zálibu v zákoně Božím, 43i vyčistili místo svaté a vynesli kamení poskvrněné na místo nečisté. 44Přemýšlejíce, jak naložiti s oltářem na zápalné oběti, který byl znesvěcen, 45připadli na dobrou radu zbořiti jej, aby snad nebyl jim na potupu, že jej pohaně znesvětili. Zbořili jej tedy 46a složili kamení na chrámové hoře, na příhodném místě, dokud by nepřišel prorok a nedal poučení o něm. 47Vzavše pak bezvadné kamení podle zákona vystavěli oltář nový, takový, jaký byl prve; 48vybudovali svatyni a místnosti chrámového vnitřku a s domem posvětili také nádvoří; 49nadělali nových svatých nádob, vnesli do chrámu svícen, oltář kadidlový a stůl; 50položili kadidlo na oltář, rozsvítili lampy, které byly na svícně, i bylo světlo v chrámě. 51Položivše pak na stůl chleby a zavěsivše opony dokonali všecko dílo, o kterém pracovali.
V. 35. Druhá, větší výprava Lysiášova líčena jest 2 Mach 11, 1—15; 0 třetí jeho výpravě jest řeč níže 1 Mach 6. 17 n a 2 Mach 13, 1 n. Kugler dokazuje, že zpráva 2 Mach 8, 30—33 o porážce Timoteje a Bakchida a o vítězství slaveném v Jerusalemě splývá v jedno se správou 1 Mach 4, 26—35 o porážce Lysiáše a o vítězném vjezdu Judově do Jerusalema (1 Mach 4, 36 n). Timotej a Bakchides byli prý tehdy generálové v armádě Lysiášově, čítající 60.000 mužů (pěchoty). Viz pozn. k 2 Mach 8, 30. 36; 9, 1.
V. 37 n. Vítězoslavný vjezd. — Oltář znesvěcen byl podle 1, 57. — O spálených branách srv. 1, 33; 2 Mach 8, 33 (Kallisthenes). — O chrámových kobkách srv. 3 Král 6, 6.
V. 40. O významu troubení srv. Nm 10, 9.
V. 41 n. Aby mohl býti chrám nerušeně vyčištěn a znov a posvěcen, bylo třeba zaměstnati syrskou posádku na jerusalemském hradě (1, 36 n), která by sice byla tyto práce kazila. — O kněžských nedostatcích srv. Lv 21, 17—21.
V. 43 n. „kamení poskvrněné“, z něhož byli vystavěli pohané oltář na oltáři ísraelském. — „místo nečisté“, snad Tofet, jmenované 4 Král 23, 10; Jer 19, 13. — Co učiniti s tímto oltářem pohanským, o tom nebylo pochybnosti. Co však učiniti se spodním starobylým oltářem israelským, na kterém byli otcové obětovali, na který však postavili syrští pohané svůj oltář (1, 62)? Jistě byl tím znesvěcen. Měl a mohl však býti ocištěn a znova posvěcen, že by oběti mohly býti na něm podávány dále? Nebo je znesvěcen tak, že nesmí na něm býti venkoncem obětováno, že tedy nezbývá nežli jej rozbořiti? Rozhodli se pro toto, ale tak, že kamení rozbořeného israelského oltáře uložili na přiměřeně čisté a slušné místo, aby nebylo nějak znesvěceno. Příští prorok měl Židy poučiti, jak s tímto kamením naložiti. (v. 46.)
V. 47. „bezvadné“ — neotesané podle Ex 20, 25; Dt 27, 6. — „Vybudovali“, co bylo pobořeného — „posvětili“ — bohoslužbě na věčné časy zasvětili; snad je pokropili také očistnou vodou (Nm 19, 13).
V. 49 n. srv. s 1, 23.
