19Když Juda ještě mluvil, hle, ukázal se oddíl nějaký vyhlédajíci s hory. 20Gorgiáš viděl, že se dali jeho (lidé) na útěk a že stany hoří; dým totiž, který bylo viděti, ukazoval, co se stalo. 21Vidouce ty věci velmi se ulekli, a vidouce také Judu s vojskem na rovině hotovým k boji, 22utekli všichni do země Filišťanů.
23Juda pak se vrátil, aby kořistil v táboře; i nabrali mnoho zlata, stříbra, purpuru modrého i mořského, zkrátka množství zboží. 24Vracejíce se zpívali píseň a dobrořečili Bohu k nebi, že jest dobrý a že na věky (trvá) milosrdenství jeho.
25Ten den došel Israel velikého vysvobození.
26Všichni cizozemci, kteří vyvázli, přišli a oznámili Lysiášovi vše, co se přihodilo. 27Když to uslyšel, zděsil se a malomyslněl, že se nestalo v Israeli tak, jak on chtěl a co poručil král.
28Druhého roku sebral Lysiáš šedesáte tisíc vybraných mužů a pět tisíc jezdců, aby bojovali proti nim. 29Když přitáhli do Judska a položili se v Bethoronu, Juda vytáhl proti nim s desíti tisíci mužů. 30Vida vojsko silné modlili se takto: „Požehnán budiž, spasiteli Israelův, který jsi odrazil útok mocného rukou služebníka svého Davida a vydal jsi tábor cizozemců do rukou Jonaty, syna Saulova a zbrojnoše jeho. 31Sevri vojsko toto rukou lidu svého israelského, ať se zklamou ve vojsku svém i v jízdě. 32Zastraš je a zeslab smělost moci jejich, ať se pohnou porážkou svou. 33Poraz je mečem těch, kteří tě miluji, aby tě chválili písněmi všichni, kteří poznali tvé jméno!“
34Když pak svedli bitvu, padlo z vojska Lysiášova pět tisíc mužů.
V. 19 n. Pohled vojska Gorgiášova vracejícího se s hor, pohled na jejich vlastní tábor byl zdrcující: byl opuštěn od jejich druhů a stál v plamenech! K tomu táhl proti nim Juda v čele udatného vojska!
V. 23. „mořský purpur“ = červený, vyráběný z mořských šneků.
V. 24. srv. s 1 Par 16, 34; 2 Par 5, 13; Z 105, 1. a jj.
V. 25. Zprávě 1 Mach 3, 38—41 odpovídá 2 Mach 8, 8—11; 1 Mach 3, 42—60 odpovídá 2 Mach 8, 12—23; 1 Mach 4, 1—25 srv. s 2 Mach 8, 23—36. — Události zde vylíčené sběhly se podle 3, 37 (srv. níže 4, 28) roku 147 seleukovského letopočtu, t. j. za doby od 1. nisanu (21. března) r. 166. před Kr. do l. nisanu (7. dubna) r. 165 před Kr. — Pravděpodobně válčil Juda s Nikanorem a s Gorgiášem na jaře r. 166 o letnicich; smuteční, kající slavnost v Mispě konána byla nejspíše dne 24. května (ve čtvrtek) a bitva u Emausu strhla se den na to, t. j. v pátek dne 25. května r. 166. před Kr.
V. 28 „druhého roku, t. j. r. 165. před Kr. (r. 148 letopočtu Seleukovců) podle 3, 37. (tam jmenován rok 147). — Srv. 2 Mach 10, 6. — Lysiáš, správce západní polovice říše Syrskě a zástupce krále, který byl odtáhl za penězi do Persie.
V. 29. Místo „Judska“ lépe čísti Edomska (Idumejska) a misto Bet-horonu“ lépe čísti „Betsur“. — Betsur(a) byla pevnost 29 km na jih od Jerusalema vedle cesty vedoucí z hlavního města do Hebronu. (Jos 15, 58; 1 Par 2, 45; 2 Par 11, 7.) — Lysiáš přitáhl ze Syrie od severu podél moře do roviny Sefelské, tedy do jihozápadní Palestiny, která tu sluje „Edomsko“ (Idumea) a odtud údolímí, dělícími horstvo Hebronské od krabatin Betdžibrinskýcn (Abel) přitrhl k Betsuru, pevnosti, která byla klíčem k další cestě na Jerusalem. „Lysiáš volil tuto cestu snad proto, že byl povolán od Edomců, válčících se Židy (2 Mach 10, 15) na pomoc. Lysiáš táhnouci od jihu měl záda krytá Edomci, válečnými spojenci. — Po vítězstvích Judových přirozeně vojsko jeho vzrostlo s 6000 (2 Mach 8, 22) na 10.000 mužů.
V. 30. srv. s v. 8. — „mocného“ Goliáše (1 Král 17, 4.) — „cizozemců“ Filištanů, jak vypravuje 1 Král 14, 1—15).
V. 34. Pět tisíc v samé bitvě, ne teprve na útěku z bitvy! (řec) — Toho prvního vítězství nad Lysiášem dobyl Juda na podzim kolem 20. listopadu (po slavnosti stánků) r. 165. (Kugler).
