(zachovanou v řeckém překladě) a b) zkrácenou ve znění původním (hebrejském).
lická právem tu knihu do své sbírky posvátných knih (kánonu). Po pádu Jerusalema (r. 70 po Kr.) počali sice někteří židovští učenci pochybovati o kanoničnosti knihy Est a znova ji zkoušeti (ohlas těch pochyb nalézáme v polovici II. století u Melita ze Sard, později u Řehoře Naz. a Amfilochia), všecky však pochyby a nové zkoušky skončily tím, že Est byla na věčné časy pojata do úředního židovského seznamu posvátných knih. V talmudu jsou celá pojednání (traktáty), které obsahují nejpodrobnější předpisy o psaní a četbě knihy Est; psány jsou s touže úzkostlivou přesností jako předpisy o Pentateuchu; ano četba Est prohlášena za důležitější nežli studium Pentateuchu a bohoslužba na oltáři; Est vykládána týmže způsobem jako Pt.
