dědičný majetek tvůj, zavřít ústa těch, kteří tě chválí a uhasiti slávu chrámu i oltáře tvého, 10aby otevřeli ústa pohanům, chválili sílu model a velebili krále z masa na věky. 11Nedávej, Hospodine, žezla svého těm, kteří nic nejsou, aby se nemohli smáti naší zkáze, ale obrať záměr jejich na ně, a zahlaď toho, jenž počal zuřiti na nás. 12Rozpomeň se, Hospodine, ukaž se nám v době tísně naší a dej mi důvěru, Hospodine, králi bohů a jakékoli mocnosti! 13Dej řeč přiměřenou v ústa má před obličejem lva, a proměn srdce jeho, by nenávidělo nepřítele našeho, ať zahyne sám i ostatní stoupenci jeho! 14Nás pak vysvoboď rukou svou, a pomoz mně, nemající žádné jiné pomoci kromě tebe, Hospodine, který všech věcí vědomost máš, 15a víš, že mně jest odporná sláva bezbožných, a že si ošklivím lože neobřezaných, kteréhokoli cizince. 16Ty víš, k čemu jsem donucena, (víš), že v ošklivosti mám odznak nádhery a slávy své, který mívám na hlavě, kdy se musím ukázati, že jej mám v ošklivosti jako roucho ženy v době měsíčků, a že ho nenosím v dobách, kdy bývám sama: 17(víš), že jsem nejedla u stolu Amanova, že nelíbily se mi hody královy, a že jsem nepila vína z obětí mokrých; 18(víš), že se nikdy neveselila služebnice tvá od té doby, kdy jsem přenesena byla sem, až do dneška, leč z tebe, Hospodine, Bože Abrahamův! 19Bože mocný nade všecky, vyslyš hlas těch, kteří žádné jiné naděje nemají, vysvoboď nás z ruky nespravedlivých, a vytrhni mne z bázně mé!
Mardocheus napomíná Esteru
(15, 1.—3.).
(Patří k 4, 8.)
Také tento dodatek nalezl jsem v obecném vydání.
Hlava 15. — 1I přikázal jí — nepochybně Mardocheus — aby vešla před krále, a prosila za národ svůj a za vlast svou. 2„Pomni“ — řekl — „na dni nízkosti své, kterak jsi krmena byla v ruce mé! Neboť Aman, druhý po králi, promluvil proti nám na smrt. 3 Ale ty volej k Hospodinu, přimluv se u krále za nás a vysvoboď nás ze smrti!“
V. 10. „ústa pohanů“ by chválila modly, že jim daly moc, by vyhladili Israele. — „král z masa“ = král člověk proti „králi bohů a jakékoli mocnosti“ (níže v. 12.). Srv. Ž 94, 3.
V. 11. „kteří nic nejsou“ = modly a jejich ctitelově. Srv. 1. Kor 8, 4. „obrať záměr jejich na ně“ = co chtějí učiniti nám, staň se jim! Srv. Ž 34, 8. — „zuřiti počal“ Aman.
V. 13. „lev“ = král Xerxes! — Srv. Přís 19, 12; 2. Tím 4, 17.— „nepřítel náš“ = Aman. — Srv. Přís 21, 6.
V. 15. „sláva bezbožných“ = přepych dvora královského, kterého jest účastna nyní též Ester. — „neobřezaný“ „cizinec“ = král, se kterým Ester sdílí se o manželské lože. Srv. výše 2, 18.
V. 16. „odznak nádhery a slávy“ = královská čelenka (diadem), koruna.
V. 17. Podobně Judit nejedla se stolu Holofernova (Jud 12, 2.). — O mokrých obětech čili úlitbách srv. Dt. 32, 38.
V. 18. „sem“ = na dvůr královský.
Hl. 15. — V. 1 „nepochybně Mardocheus“ jest asi poznámka překladatelova. — „vlast“ = Palestina, která patřila tehdy také k Persii, a které tedy hrozilo též nebezpečí. — Srv. 4, 3.
V. 2.n. o výchově Esteřině srv. 2, 7. — O důstojnosti Amanově 13, 3. — Kterak Aman „mluvil“, viz 3, 8. — Viz též 4, 8. 13. n.
