vnitř, naproti domu královu, an seděl na trůnu svém, v zasedací dvoraně palácové proti vchodu do (toho) domu (královského).
2Když uzřel Ester královnu, ana stojí, zalíbila se očím jeho, a vztáhl k ní žezlo zlaté, které držel v ruce. Ona přistoupivši, políbila konec žezla jeho.
3I tázal se jí král: „Co si přeješ, Ester královno? Jaká je tvá žádost? I kdybys prosila za půl království, bude dáno tobě!“ 4Ona odpověděla: „Libo-li králi, prosím, abys přišel dnes ke mně, a Aman s tebou na hody, které jsem připravila.“ 5Tedy král ihned řekl: „Rychle zavolejte Amana, ať poslechne přání Esteřina!“
I přišel král s Amanem na hody, které jim byla královna připravila. 6Když se byl král napil hojně vína, řekl jí: „Co si přeješ, aby bylo ti dáno? Za kterou věc žádáš? I kdybys prosila za polovici mého království, obdržíš!“ 7Ester mu odvětila: „Toto je přání mé a prosba: 8„Nalezla-li jsem milost u krále, a je-li králi libo dáti mi, co žádám a mou prosbu splniti, nechať přijde král i Aman na hody, které jsem připravila jim, a zítra oznámím králi přání své.“
Aman chystá kůl, aby na něj Mardocheus byl pověšen
(5, 9.—14).
9I vyšel Aman ten den vesel jsa a radosten. Avšak uzřev Mardochea, an sedí přede dveřmi paláce, a ne toliko že nepovstal před ním, ale ani se nehnul s místa, na kterém seděl, rozhněval se velmi, 10ale činil, jako by se nehněval. Přišed pak domů svolal k sobě přátele své i manželku svou Zares, 11vypravoval jim o velikosti bohatství svého, o množství synů (svých), kterak ho král vyvýšil v slávě nade všecka knížata a služebníky své, 12a potom řekl: „Královna
Co praví v. 2. líčí podrobněji níže 14, 11.—19. — Dle hebr. „dotkla se“ Ester toliko žezla (místo „políbila“).
V. 3. „I … půl království“ rčení příslovečné. Srv. níže v. 6; 7, 2; Mk 6, 23. Z toho, že přišla Ester nejsouc volána, vyvozoval král, že má důležitou a naléhavou prosbu.
V. 4. Prosba Esteřina, rázu politického, která žádala změnu zákona králova, byla by nyní v trůnním sále sotva splněna. Prozíravá Ester ví, že zlomí vůli samovládou snáze, bude-li s ním u stolu, a podaří-li se jí změkčiti, přiměřeně naladiti mysl jeho chutným jídlem a rozjařiti ji opojným nápojem. Podobnou zkušenost měla již Noemi (Rut 3, 3.) — Král — myslila Ester — dá se pohnouti, by nějakým způsobem výnos proti Židům změnil, Aman velkovezír, pozváním vysoce poctěný, nebude aspoň odporovati, nebo se dokonce podaří, že jí král hlavu Amanovu hned dá. Také manželka Herodova využitkovala podobnou náladu, by dostala hlavu Janovu, kterou by jí jinak Herodes nebyl dal. (Mk 6, 26. n.).
V. 7 n. - Ester postřehla, že není ještě dostatečně rozžhaveno železo, které chce kouti, proto svou prosbu odkládá na dobu příhodnější, na zítřek.
V. 9. Mardocheus, uslyšev slova Esteřina, že se odváží ke králi, nabyl naděje, odložil žínici a oblekl se v obyčejné roucho. Proto je již zase ve bráně paláce královského. (Srv. 2, 19.). Hrdost Mardocheovu nesnadno chváliti. Viz výše k 3, 2.
V. 10. Aman, jako pravý diplomat dovedl zastřiti svůj vztek, ježto neodbila ještě vhodná hodina.
V. 11. n. Aman měl dle 9, 6 deset synů. Četnou rodinu, zejména mnoho synů, pokládali také Peršané za veliké štěstí. Ano králové odměňovali otce četných rodin (Herodot I. 24, 36. Strabo 7, 44. 15, 734.) Co tu Aman o svém blahu vypravuje, bylo manželce i přátelům velmi známo; vypravuje to však v proto, aby bylo patrno, že to veliké štěstí mu kalí přece jen jeden člověk — Žid Mardocheus (v. 13.). Nebýti toho, byl by Aman dokonale blažen. — Ztotožňovati jméno manželky Amanovy „Zereš“, se jménem manželky elamského boha Hammana „Kiririša“ jest velmi odvážné.
