Žalm 12. (hebr. 13.) Modlitba stísněného.
Nadpis. Žalmista si stýská, že tak dlouho nechává ho Bůh v tísni (v. 1.—3.). Prosba za vysvobození (v. 4. n.). Projev důvěry, že dojde povšimnutí a přípověď díků za to (v. 6.).
1Ku konci. Žalm Davidův..
Dlouho-li, Pane, budeš mne dokonce zapomínat,
dlouho-li budeš odvraceti ode mne tvář svou,
2 dlouho-li bude mít starosti duše má, denně bol srdce mé,
3 dlouho-li bude se vypínat nade mne nepřítel můj?
4 Shlédni a vyslyš mne, ó Hospodine, můj Bože,
vyjasni oči moje, abych snad neusnul do smrti,
5 aby snad neřekl nepřítel můj: „Zdolal jsem ho“;
kteří mne sužují, plesali by, kdybych se viklal!
6 Já však v milosrdenství tvé důvěřuji,
plesati bude srdce moje ze tvé spásy,
zpívati budu Pánu, který mi učinil dobře,
opěvovat jméno Pána, Nejvyššího.
Žalm 13. (hebr. 14.) Všeobecnou bezbožnost Bůh nenechá bez trestu.
Nadpis. Bezbožnost hrozně jest rozšířena (v. 1.). Bůh hledá s nebe těch, kteří hledají jeho (v. 2.). Nevidí leč mravní spuštění (3a—d.). Glosa Z Řím 3, 13—18. (3e—m.). Dojde však na ty bezbožníky, kteří utiskuji lid; poznají, že Bůh jest (v. 4.—5a.). Ztrnou hrůzou, ježto Bůh je se spravedlivými (5b.—6.). — Prosba za blaho národa (v. 7)
1 Ku konci. Žalm Davidův.
Říká si pošetilec v duchu:
„Není Boha“.
Zkažené, ohavné jsou jejich mravy,
není, kdo činil by dobré
[ani jednoho není].
Ž 12. — V. 1. Srv. Ž 4, 1. — David byl velmi často v životě v nebezpečí, jaké lze z tohoto Ž vyčisti. — Čtyři otázky jsou čtyři silné výkřiky duše dlouho, dlouho již tísněné.
V. 2 n. O odvratu Boží tváře viz Ž 2, 4.n.; 9, 22. — „starosti“ a obavy působí stálé snahy, vymyslili plán, kterak by nebezpečí unikl. — „nepřítel“ bezbožník nad spravedlivým žalmistou.
V. 4. n. Ježto Bůh dosud zdál se na žalmistu zapomínati, prosí, aby ho vyslyšel; ježto měl od něho odvrácenou tvář, prosí, by na něho shlédl; ježto mnoho trpěl, ubývalo mu života, jak hasnoucí oko svědčilo, že bylo nebezpečí, že jednou vyhasne na vždy, i prosí pěvec, aby mu Bůh dodal života, jehož síla jeví se jasným leskem zraku; ježto nepřítel dosud panoval nad pěvcem, prosí, aby ho neopanoval venkoncem.
V. 6. Básník sice ještě nepocítil, že mu Bůh pomohl; je však přesvědčen tak pevně, že mu Bůh „dobře učiní“, t. j. prosbu splní, že již mluví, jako by skutečně bylo tak se stalo. — Ž 12. může se modliti prospěšně také křesťan ve svých bojích duchovních.
Ž 13. — V. 1. Ž 13. = Ž 52. (s malými změnami). Zde (Ž 13.) jmenován Bůh Jahve, tam (Ž 52.) „elóhím“. — V. 7. pokládají někteří za pozdější bohoslužebný přídavek. — „pošetilec“ hromadně: pošetilci, proto dále „jejich“
