Žalm 10. (hebr. 11.) Důvěra pronásledovaného.
Nadpis (v. 1.). Žalmista pevně doufá v Boha, ačkoli mu nebezpečí líčeno jest barvami černými (v. 2.—4). Bůh nejvýš spravedlivý vše zkoumá a dle toho také potrestá bezbožnost a ujme se spravedlivého (v. 5.—8.).
1Ku konci. Od Davida.
2V Hospodina skládám důvěru svou;
kterak můžete mi radu dávat:
„Prchni do hor jako ptáče činí!
3Neboť hle, hříšnici luk již natahují,
kladou střely svoje ha tětivu,
by z temna stříleli na lidi upřímných srdcí.
4Vždyť i základy řádů tvých podvracejí,
spravedlivý pak co mohl poříditi?“
5Hospodin však — ve svatém chrámu svém jest;
Hospodin však — na nebesích trůni.
Oči jeho na chudasa hledi,
zraky jeho zkoumají lidské plémě.
6Pán zkoumá svatého i bezbožného;
do duše nemá rád toho, jenž miluje špatnost.
7Dštít bude na hříšné ohnivé uhlí a síru;
bouřný vichor bude kalich jim daný.
8Jeť Pán spravedlivý a miluje správnost;
na to, co slušno jest, patří jeho tvář.
Ž 10. — V. 1. Dala-li podnět k žalmu tíseň Davidova, o které vypravuje 1. Sam 22, 5. n. není jisto. — Ostatně viz k nadpisu Ž 4, 1.
V. 2c—4. podává řeč rádců Davidových, kteří se domnívají, že lze se zachrániti toliko útěkem do hor. Srv. Sdc 6, 2; 1. Sam 13, 6; 22, 1; 23, 14; 24, 1. a jj. — Básník však má tak velikou důvěru v pomoc Boží, že nepokládá za nutno poslechnouti rady svých malomyslnějších přátel. Ta důvěra je v čele žalmu vyslovena jako základní tón celé písně. — Pták lovci nebo dravci honěný nalézá také ve skalních úžlabinách a roklích útočiště.
V. 3. Žalmista není sám terčem útoků bezbožných, ale jest hlavou a vůdcem zbožných, kteří docházejí téhož osudu. — Bývají pronásledováni a utiskováni a mnohdy se zdá, že se děje tak beztrestně.
V. 4. Bezbožní rozmohli se tak, že základy říše, práva, dobrých mravů a veřejného pořádku, snad i řádu bohoslužebného podkopali. Samo sebou se rozumí, že jim spravedliví odporovali, ale, jak bývá, mnoho nesvedli, podlehli.
V. 5. n. mluví dále žalmista. Všeho dó času, Pán Bůh na věky. Bezbožní mohou se domoci nadvlády a spravedlivým dlužno strádati, ale Bůh vše vidí, až uzná za dobré, vše zase spořádá, — „chuďas“ utiskovaný. Lépe však čisti s některými „na svět“ nežli „na chuďasa“. — „špatnost“ = násilí, křivdu.
V. 7. Bůh násilníky potrestá, jako kdysi potrestal Sodomu. Srv. Gn 19, 24. — Při hostinách na Východě býval pokrm na společné míse; nápoj však býval předkládán každému ve zvláštní nádobě, poháru čili kalichu. Odtud jest kalich, t. j. obsah jeho — obrazem osudu, či toho, co komu souzeno jest; trpký osud slově trpkým, hořkým kalichem. Srv. Mt 20, 22. n.; Mk 14, 36; Lk 22, 42; Jan 18, 12. (Mlčoch). — „bouřlivý vítr“ = horký, žhoucí, který vysušuje z rostlin všecku vláhu a tak ničí úrodu. (Samum?)
V. 8. „patří“ se zálibou, a pak odměňuje. — Dle hebr. 8b. zbožní „budou patřiti na tvář jeho“, t. j. zakusí přízeň a blahovůli Boží. Srv. Ex 33, 13; Nm 6, 25; 2. Sam 3, 13; 14, 28.
