13Jistě že zase již meč svůj brousí,
lučiště své napjal a miří,
14přichystal si nástroje smrti,
svoje šípy opatřil ohněm.
15Ejhle, (bezbožník) počal špatnost,
bol nosí pod srdcem, a rodí zklamání.
16Prohlubeň vykopal a prohloubil,
padl však do jámy, kterou (sám) učinil.
17Bol jeho vrací se na jeho hlavu,
padá mu na témě jeho špatnost.
18Chválit budu Hospodina
podle jeho spravedlnosti,
a budu opěvovat jméno
Hospodina, Nejvyššího.
Žalm 8. Velebnost Boží zrcadlí se ve hvězdném nebi a v člověku, králi přírody.
Nadpis (v. 1.). Jak podivně zračí se velebnost Boží po celém světě (refrén v. 2abc). Vesmír hlásá tak zřetelně velebu Boží, že i malé dítko ji slyší a usvědčí snadno toho, kdo jí nechce uznati, kdo popírá Hospodinovu moc, moudrost a prozřetelnost (v. 2d. 3.). Co je nepatrný člověk proti velikosti Boží, jevící se na hvězdnatém nebi? (v. 4. n.). A přece ten človíček proti nebesům, ozářeným nesčetnými hvězdami, pidimužík stal se řízením Božím králem přírody (v. 8a.). Popis říše člověkovy (v. 8bn.). Jak podivně zračí se velebnost Boží v přírodě (refrén v. 10.)
1Ku konci. Pro lisy. Žalm Davidův.
2Hospodine, Pane náš,
jak podivuhodné je tvé jméno
po veškeré zemi!
V. 12. Zdá-li se ten onen den, že Bůh netrestá, je to proto, že je shovívavý (glosa LXX a Vulg.), Bůh však může stihnouti hříšníka každou chvilku!
V. 13. n „zase“ jako již ve stu a stu případů minulých. Ty tresty stihnou hříšníky, „neobrátí-li se“ (Vulg.).
V. 15.—17. „počal“ = pojal úmysl zločinný. — „bol“, který chce učiniti škůdce svému bližnímu, „nosí pod srdcem“ jako žena těhotná svůj plod. Těší se, kterak uškodí jinému, jaký zisk snad z toho bude míti, zatím však plán jeho se zhatí a hříšník je rozčarován, zklamán. K obrazu srv. Job 15, 35. — Do jam chytali staří zvěř, znamená tedy zde to slovo léčky, jež bezbožník klade bližnímu. — „bol jeho“ = bolest, kterou zlomyslník (= on, „jeho“) zamýšlel učiniti.
V. 18. Žalmista jest ve své důvěře pevně přesvědčen, že Bůh se ho ujme, jemu pomůže ku právu, i bude za to Bohu vroucně děkovati. — Ž 7. patří mezi ty, které možno klásti do úst Krista trpícího, a kterým možno se modliti za církev bojující, i trpící (za duše v očistci).
Ž 8. — V. 1. „Ku konci“ viz Úvod str. 151. n. pozn. 12. „Pro lisy“ mohlo by znamenati, že býval Z 8. zpíván, když Israelité šlapali v kamenných lisech hrozny, nebo když děkovali Bohu za vinobraní o svátku stanovém. S tím však málo se srovnává obsah Z., dle něhož bychom jej nazvali „Píseň večerní“ (srv. v. 4.). Čarovná noc východní, kterou si dovede představiti toliko ten, kdo její krásy sám viděl, byla nejspíše vnější námět, který naladil básníkovu duši a se kterou náladou Duch sv. spojil svou inspiraci. — Schlögl místo „Pro lisy“ překládá: „Majetek sbormistra (sboru) Gittit.
V. 2. „jméno“ = vznešenost, kterou hlásá všecek svět, zejména nebesa. Srv. Ž. 18, 1. nn. Hab 3, 2.
