Za svou vinu ať pykají, Bože,
ať je porazí jejich plány,
pro množství hříchů jejich je vyvrz,
neboť tobě se vzepřeli, Pane!
12A nechť se radují, kdož v tebe doufají,
všichni nechať plesají věčně;
buď s nimi, ať se honosí tebou
všichni, kdož milují tvé jméno!
13Neboť ty žehnáš spravedlivci,
štítem své blahovůle, Pane,
takořka nás obklopuješ.
Žalm 6. Kající modlitba v nebezpečí smrti.
(První žalm kající).
Nadpis (v. 1.) Bída prosebníkova, zaviněná hříchem (v. 2.—4.). Prosba za život, ježto po smrti nemohl by žalmista chválili Boha, jako jej bude slaviti, daruje-li mu Bůh život (v. 5. n.) Bída žalmistova znova popisována (v. 7. n.). V pevné důvěře, že bude vyslyšen, jásá, jako by skutečně již bylo tak se stalo (v. 9.—11.).
1Ku konci. S průvodem strunových nástrojů, na osmé. Žalm Davidův.
2Pane, ve svém hněvu mne netrestej,
ve svém rozhorlení mne nekárej!
3Slituj se, Pane, neboť jsem schřadlý;
uzdrav mne, Pane, neb chvějí se kosti mé.
4Také má duše je zděšena velmi,
ale ty, Hospodine, dokavad…?
kořisti nenasytných nepřátel. — Žalmista rozhorlen jsa na to, že jeho nepřátelé vzpírají se Bohu, domnívá se, že zájem Boží toho žádá, aby došli spravedlivého trestu.
V. 12. n. Spravedlivci, vidouce, že hříchů, vzpoury proti Bohu ubylo, že odpůrci Boží došli, čeho si zasloužili, že se ukázala na nich Boží svatost, která hřích nenávidí, spravedlnost, která jej trestá, jakož i věrnost, která splnila, čím hrozila, budou se z toho radovati. Sami zakusí, že Bůh je s námi, t. j. je chrání, budou se honositi, že mají takového Boha! — „nás“ = spravedlivce. — Každý křesťan má na cestě k svému poslednímu cíli mnoho nebezpečných nepřátel, kteří všemi prostředky snaží se ho s cesty spravedlnosti svésti ; i může se modliti zejména ráno, aby Bůh celý den provázel a vedl jeho kroky po stezkách ctnosti. — Ježto Spasitel měl tolik nepřátel v čas svého utrpení, a má jich dosud v těch, kteří pronásledují církev, možno při modlitbě tohoto Z mysliti na utrpení Páně, které bylo zdrojem požehnání a radostí všem spravedlivým. Také za trpící duše v očistci modlí se církev tento Ž.
Ž 6. — V. Nadpis srv. s Ž 4, 1. — Co znamená „'al haššeminíth“ = „na osmé“ viz k 1. Par 15, 21. — Schlögl překládá celý nadpis: „Majetek ředitele, sboru Šeminit“.
V. 2. Rozlícený člověk trestá v ráži více, nežli kdo zasluhuje. Na podobnou lidomluvu, že by totiž Bůh trestal nespravedlivě a krutě, nelze tu mysliti. Žalmista prosí toliko, aby trest, který z rukou Božích přijímá, byl mu zmírněn, aby mu nepodlehl, ačkoli by toho (t. j. smrti) zasluhoval. Smrtí mu hrozí nepřátelé (srv. v. 9.nn.). Slova tohoto v. opakuje Ž 37, 2; Srv. také Jer 10, 24.
V. 8. „slituj se“, jak samozřejmo — „nade mnou“. — „kosti“ jsou nositeli, jakýmsi základem celého člověka. Jsou-li ty otřeseny, chvěje se všecko tělo. Zdá se, že žalmista byl skutečně tělesně nemocen. (Jiní vykládají vše jen o bojích duševních.)
V. 4 Vysílenost svou básník velmi pěkně naznačil tím, že nedokončil větu, jako by ze slabosti. — Třeba si domyslili: „nezbavíš mne smrtelného nebezpečí?“ Srv. Ž 90, 13.
