Stránka:Bible česká SZ II.djvu/18

Tato stránka nebyla zkontrolována

klekali na kolena a klaněli se Amanovi; nebo tak jim byl přikázal král. Jediný Mardocheus neklekal na kolena, aniž se klaněl jemu. 3I tázali se ho služebníci královští, kteří vládli u dveří palácových: „Proč proti (všem) ostatním nezachováváš příkazu královského?“ 4Když to často říkali, on však jich neposlechl, oznámili to Amanovi, chtíce věděti, setrvá-li ve svém úmyslu; byl jim totiž pověděl, že je Žid. 5Aman uslyšev to a vskutku shledav, že Mardocheus před ním nekleká na kolena a neklaní se mu, rozhněval se velmi 6a měl to za nic, aby toliko na Mardochea vztáhl ruce své; — byltě slyšel, že je z národa židovského — ale raději chtěl všechen židovský národ, který byl v království Asuerově, zahladiti.

7Měsíce prvého — který sluje nisan — léta dvanáctého kralování Asuerova vržen byl do osudí „fur“ — to jest hebrejsky „los“ —


ani slova chvály tomuto činu Mardocheovu. Křesťanský názor viz Řím 13, 1.—7. Zajisté padal na tvář Mardocheus později před králem perským, aniž to pokládal za modlářství!

V. 3 n. V bráně královského paláce dřepělo mnoho sluhů, kterých Aman, jda kolem, valně si nevšímal, ušlo mu tedy, že Mardocheus se mu „nesklání“, t. j. nepadá před ním na zemi, nečiní mu „hištachavá“. Byv upozorněn, dal si pozor, a shledal, že opravdu Mardocheus odpírá vzdáti povinnou úctu. — Udavači chtěli zvěděti, zda-li Mardocheus proto, že je Žid, není povinen Amanovi se „klaněti“ (hebr.).

V. 6. Zpupný Aman pokládal urážku Mardocheovu za tak velikou, že nemůže ji odčiniti smrt jediného Mardochea, ale veškerého jeho národa. (Srv. kolikeronásobná „odveta“ byla mnohdy žádána v moderní válce!) To není již oko za oko, zub za zub, ale několik očí za jedno, kolik zubů, ne-li život za zub jediný! Krvelačný Aman čin Mardocheův ze chtivosti pomsty zevšeobecňuje, přičítá jej veškerému národu, a všecek národ chce potrestati nejkrutěji za čin jediného jeho příslušníka. Kéž by se tak nedálo aspoň v dobách křesťanských!

V. 7. Staří bývali velmi pověrčiví, užívali rádi osudí, by kostkami nebo losy vyzvěděli, který den k tomu neb onomu důležitému činu božstvu se zamlouvá, který tedy bude „den šťastný“. (Herodot III, 128.) Neupouštěli od losů ani kdy stanovily dobu nevhodnou, jako v tomto případě, čekati na „pogrom“ bezmála celý rok! Zdá se, že nejraději metali los v nisanu, snad 1. dne nisanu na nový rok, ježto dle názoru babylonsko-assyrského, (který Peršané přijali?) na nový rok (zagmug) shromáždění bohové ustanovovali osudy lidstva na příští rok. — Užívali — jak se zdá — kostek, na kterých číslice lichá znemenala „ano“, sudá „ne“. Jmenovali jména měsíců po řadě, při každém jméně metali kostku, která pravila jedenáckráte „ne“ a teprve když po dvanácté hodili, pravila kostka „ano“. Podobným způsobem, když byl znám již měsíc, určovali den měsíce. Jmenovali řadou den 1. 2. 3. atd. až do 12. Dvanáckráte pravila kostka (kámen?) „ne“; při třináctce řekla kostka „ano“. (Dieulafoy našel v troskách susského memnonia hranol centimetr široký a 45 cm vysoký; na obdélníkových bocích jsou vytečkována čísla: 1 2 5 6, tedy lichá a sudá.) Byl tedy 13. den pokládán za šťastný, od bohů stanovený, příznivý, aby vykonávána byla řež, jakýsi „pogrom“. (Moderní pověra pokládá naopak den 13tý za nešťastný!) — Hebrejské slovo „púr“ nejlépe jest odvozovati s Halévym od aramského kmene prr nebo púr = rozkouskovati, tedy púr = kousek, úlomek, střepina a pod. Původně bylo snad k losování užíváno střepin. Také Peršané slavili dne prvního měsíce zvaného novopersky ferverdín (od polovice našeho března do polovice dubna) nový rok, zvaný naurúz. Nelze však řici, že si Židé tento svátek od Peršanů výpůjčili a „púrím“ nazvali, neboť:

  1. není slovné příbuznosti mezi perským „naurúz“ a hebrejským „púrím“.
  2. Svátek „losů“ slavili Židé toliko dva dny (níže 9, 15.); „naurúz“ však slaven byl šest dní, z nichž poslední, šestý byl nejslavnější („veliký naurúz“).
  3. Peršané slavíce naurúz nerozlišovali měst hrazených od nehrazených jako činí Est 9, 15.—19; sotva by tedy byli Židé ten rozdíl učinili, kdyby si púrím byli vypůjčili od Peršanů.
  4. Proč si Židé od Peršanů vypůjčili tento svátek, kdyžtě měli sami dne 1. nisanu slavnost nového měsíce a za čtrnácte dní potom veliké svátky velikonoční?
  5. Možno, že Mardocheus vypůjčil si od Peršanů obyčej posílati dary (9, 19. 22; srv. Neh 8, 10. 12.); z toho však neplyne, že si vypůjčili od nich také svátek púrím, ježto Peršané posílali