Stránka:Bible česká SZ II.djvu/179

Tato stránka nebyla zkontrolována


Žalm 3. Ranní modlitba pronásledovaného.

Nadpis (v. 1.). Pěvcův nebezpečný stav (v. 2. n.). Důvod, proč důvěřuje v Boha (4. n.). Další důvod té důvěry (6. 7a.). Modlitba, by Bůh zase jako jindy přispěl na pomoc. Závěr (7b.—9.).

1Žalm Davidův, když utíkal před Absalomem, synem svým.

2Pane, jak četníijsou, kteří mne sužují!
Mnozí proti mně povstávají,
3mnoho těch, kteří o mně říkají:
„Není mu pomoci u jeho Boha.“

4Ty však, Pane, jsi štítem vůkol mne;
slávou mou, a ty hlavu mou zdviháš.
5Hlasitě volávám k Hospodínu,
a on mne vyslýchá se svaté hory své.

6Klidně jsem si lehl a usnul,
a vstal jsem, ježto Pán mne podpírá.
7Nebojím se tisíců lidu,
který se vůkol mne utábořil.

Povstaň, Pane, pomoz mi, Bože můj!
8Vždyť jsi rozbil mým odpůrcům čelisti,
zuby bezbožných roztříštil jsi.
9U Pána pomoc jest, a nad tvým lidem tvé požehnání!


vládne a panuje! Vysvětlitelno, že církev často klade kněžstvu tento Ž v hodinkách na jazyk! — (Schlögl škrtá 12ad. a rozšiřuje 8a. ve dva verše. Tak dochází čtyř sedmiřádkových slok.)


Ž 3. — V. 1. Kterak utíkal David před Absalomem, vypravuje 2. Sam hll. 15.-18. — Popírati pravdivost nápisu nelze, ježto není pro to důvodu. Naopak, ten nadpis dodává výkladu hojně světla. — Není nutno se domnívati, že David složil tento Ž na útěku. Spíše po vítězství, když byl již ve svém paláci, vzpomněl si na své tehdejší myšlenky a puzen a veden jsa Duchem sv. je zachytil a vyslovil.

V. 2. Jak mnoho bylo přívrženců Absalomových, vypravuje také 2. Sam 15, 12. n. Ustavičně jich přibývalo. Bolest Davidovu lze si vysvětliti, že nepřátelé, kteří se stále množili, byli jeho bývalí poddaní, kteří od něho odpadli a že vůdcem jejich byl jeho vlastní syn, který se proti otci byl vzbouřil!

V. 3. Tíseň je tak veliká, že mnozí zoufají, domnívají se, že Bůh, jemuž byl David tak horlivě sloužil, ho opustil a vydal na pospas zkáze. K těm patřil, také Semej (2. Sam 16, 8.)

V. 4. n. Žalmista nedá se másti škarohlídy, kteří ho svádějí k zoufalství, ale projevuje pevnou důvěru v Boha. Ten, který mu tolikráte dosud pomohl, který ho tolikráte vyslyšel, vyslyší a přispěje mu na pomoc také tentokráte. — „slávou“ = chloubou; David se honosil, že má takové o Boha. — „zdvihnouti hlavu“ znamená býti zbaven svízelů, ve kterých člověk hlavu svěšuje. Srv. Ž 26, 6; 109, 7; Sir 11, 1. — „svatá hora“ Hospodinova byl Sion, na kterém dal David postaviti nový stan a pod něj přenésti archu úmluvy. Tam Hospodin sídlil, tam se David modlíval, tam docházel potřebných milostí.

V. 6. 7a. Již včera byl David obklíčen četnými vojsky, pevná důvěra v Boha však jej sílila tak, že si zcela klidně lehl. Ta důvěra také se osvědčila, neboť dnes ráno šťastně zase vstal. Majíce na zřetelí tuto myšlenku, nazvali jsme Ž 3. ranní modlitbou. — Hospodin Davida podpírá a drží. Srv. Přís 3, 24. — „lidu“ ozbrojeného, vojska Absalomova.

V. 7b. 8. David vedl v životě ne jeden boj s nepřáteli. Pán mu pomáhal, že mohl je pokořiti, že mohl jím rozbiti čelisti a zvyrážeti zuby. Ta pomoc, která ho vedla k vítězství tehdy, pudí ho, by s důvěrou prosíl Boha, by ujal se ho i tentokrát. V boji na život a na smrt není místa pro citlivůstkářství. Místo výrazného, malebného 8a. má Vulg.: „zbil jsi všecky, kteří byli bez príčiny mými nepřáteli.“ — Srv. Ž 34, 16; 56, 5; 57, 7; 123, 6.